Kolotoč

22. březen 2006
Ranní poznámka , Ranní poznámka

Poznámka je tentokrát inspirovaná časopisem Nový prostor. V souvislosti se zajímavými tématy z jiných stran zeměkoule jistě i Vás kolikrát po jejich přečtení napadlo, na jak neuvěřitelně šťastném místě planety jsme se narodili. I když- jak se to vezme: ocitáme se totiž na kolotoči:

0:00
/
0:00

Viděli jste psa honit se za svým vlastním ocasem? V panice, někdy jen tak pro radost, se točí v kruhu a když už nemůže, zemdleně toho nechá. V lepším případě. Kolotoč.

V březnovém vydání Nového prostoru mě zaujal příběh křováků z Botswany, kteří, když při dlouhém putování pouští potřebovali utišit hlad a žízeň, používali po tisíciletí kusy kaktusů.

Dneska jedna americká farmaceutická firma využívá k vývoji nového léku proti obezitě právě tento kaktus. Nezdá se vám to legrační? Pracujeme často proto, abychom ukojili hlad do takové míry, že nás té z kocoviny někdo musí dostat, vykoupit. Tloustneme, přímo žereme, až se pak začneme lopotit za nápravou, takže finance, v lepším případě, strkáme do farmaceutických firem. Kolotoč.

Kouříme, nehýbeme se, jíme nezdravě, potřebujeme více a více pohodlí. Půl života se snažíme vydobít tyto požitky, abychom tu druhou, v lepším případě, kupovali drahé léky a pomůcky, nechávali si odsát tuk, chodili po nemocnicích a zatím za ni neplatili.

Pracujeme do úmoru, abychom si vydělali. Na co ty peníze potřebujeme? No abychom měli blíž a rychleji za prací, abychom po práci vyjeli za čerstvým vzduchem, abychom si mohli koupit pitnou vodu, abychom včetně našich dětí zvedli jednou za čas zadky od počítačů a televizí, v lepším případě, a měli na sporty. Nebo ještě na větší televize a lepší počítače. Kolotoč.

Ale zpět ke křovákům. Proč je vyhánějí z pouště? Kvůli těžbě diamantů nebo si opravdu myslí, že tito odvěcí lovci a sběrači plodů bez majetku, ale kupodivu vypadající šťastně, by se měli konečně civilizovat a sednout si na náš kolotoč? Ale tady už se pohybujeme na velkém řetízkovém. Ničit jim tisíciletý domov je stejné jako rabovat planetu. Abychom co? Začali zase zpět přemýšlet, jak zaplatit její obnovu? Ještě horlivěji pracovat? Kolotoč.

Jen pes toho honění za vlastním ocasem zavčas nechá. Pokud mu ovšem na jeho konec nepřiváže někdo kus buřta. My jsme ale moudří a víme, jak na to. V lepším případě. Vzala jsem to pěkně letem světem. Inu jako na kolotoči. Jen aby ho měl ještě kdo zastavit.

Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.

Václav Žmolík, moderátor

tajuplny_ostrov.jpg

Tajuplný ostrov

Koupit

Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.