Korejské variace

Určitě nikoho neohromím konstatováním, že životní styl Čechů a Korejců se dost liší. Jiná kultura, jiná mentalita, jiné zvyky. Prostě dva různé světy. Jejich zástupci se několik posledních měsíců stýkají tu v Koreji, tu v Česku. A alespoň pro naše vyjednavače, jak sami přiznávají, to jsou setkání velmi inspirativní.

Ještě před započetím každého jednání jsou prý Korejci samá legrace. Milí, usměvaví a vtipní. Jakmile ale sednou za kulatý či hranatý stůl, veškerá legrace končí. Nasadí pokerový obličej a tváří se nesmírně naléhavě. Prvotní pokusy našich delegátů o decentní a společensky únosné žertíky narazily na zeď nepochopení. Není divu, že naši se už pak o nic podobného nepokoušeli a dávali si zatracený pozor, aby Asiaty ničím nepopudili. Přesto Korejce rozesmát dokázali. Sice nechtěně, ale dokázali. Stačila maličkost. Na začátku jednoho z dalších náročných vyjednávacích kol Korejce pozdravili v jejich mateřštině. Výslovnost asi nebyla úplně ideální, protože Korejci prý se dlouho a srdečně smáli. A protože Češi nejsou úzkoprsí, začali se smát taky. Všichni se dobře pobavili a mohlo se oficiálně začít. Samozřejmě už zase s kamennými tvářemi, na kterých nikdy nebylo poznat, jestli se dotyčný raduje nebo smutní. Skoro by se chtělo ironicky říct - hotová pastva pro oči...

A když už jsme u těch zrakových orgánů, zmiňme i jinou pozoruhodnou věc. Jeden z českých vyjednávačů dostal na setkání s novináři zdánlivě nevinnou otázku na početnost korejské delegace, která tento týden pobývala v Praze. Dotyčný se na chvíli zamyslel a pak žurnalisty uzemnil přesností své odpovědi. Korejců prý bylo v Praze "asi pět". Dotěrní novináři se optali, co znamená to záhadné slůvko asi. Pět, sedm, deset jsou jasné pojmy. Ale uznejte, že slovní spojení "asi pět" se dá vysvětlit různě. Náš vyjednávač se pravda trochu zasmušil, ale svou odpověď statečně dovysvětlil. Korejci jsou si prý všichni velmi podobní a navíc se během jednání v Praze všelijak hemžili a přesunovali z židle na židli. A zkuste je za tak pohnutých okolností přesně spočítat! Tudíž nečekaná odpověď "asi pět" se jeví jako zcela přiměřená. Až následně se vyjasnilo, že Korejců bylo v Praze osm. Matematik by sice zaplakal, ale my buďme shovívaví. Připusťme, že osm může spadat do kategorie asi pět. Člověk až skoro lituje, že se takových jednání nemůže zúčastnit osobně. Ale i ty zprostředkované informace stojí za to!