Kostelní zvony

Nový ostravský kostel je podle mě architektonicky nevšední stavbou, která z okolní šedivé masy paneláků vystupuje jen nenápadně, přesto s obdivuhodnou důrazností. Sobotní svěcení bylo pro tamní věřící velkou slávou, jedna žena dokonce čekala zhruba hodinu na pouhé otevření kostela, církevní ceremoniál pak začal o dalších šedesát minut později. Zajímavé ale bylo pozorovat lidi, kteří stáli v povzdálí a na to, co se bude dít, čekali jen ze zvědavosti. Pokud bych mohla shrnout útržky náhodně vyslechnutých hovorů, tak mnozí byli překvapeni z tak velkého zájmu, jiní nadávali na zvony, další říkali, že by na plácku mezi hospodami, bary a hernami mohlo být raději nějaké pořádné nákupní centrum či obytný dům. Kostel naproti kinu Luna vzbudil dohady už před lety, když se rozhodovalo o jeho stavbě. Spory ale utichly, otázkou zůstává, za jak dlouho znovu naberou na intenzitě. Například kvůli hlasitým zvonům, koneckonců obavy jsem zaznamenala i u samotných věřících. Taky ráda dlouho spím, žádný kostel ale ve svém okolí nemám. A tak bych mohla třeba požadovat zákaz štěkání pro sousedova psa, bouchání dveřmi pro sousedovy děti či startování sousedova auta. Jsem ale tolerantní, protože každý z nás má své potřeby a život v absolutním soukromí bychom ve finále stejně nezvládli.