Kouzlo pouličních cedulí

Nestává se tak často, ani u ostřílených pánů radních, aby schvalovali nové cedule pro jména ulic ve městě. V Hlučíně to štěstí měli. Rukou zodpovědnou odhlasovali přesnou výšku písmen a najednou se přišlo na to, že název ulice jako Hornopolní nebo Rooseveltova jsou dražší než třeba Úzká nebo Dolní. Čím více písmen, tím více plastu a tím více fasády musí majitel domu uvolnit, aby byla orientace tak nějak orientovaná. Tolik komunální úroveň cedulové rekonstrukce a nastupují vzpomínky. Cedule jsou totiž vyhledávaným sběratelským artiklem pro fajnšmekry. Záměrně neříkám vandaly, ale posluchač mi snad tento prohřešek odpustí. Na vysoké škole jsem totiž patřil mezi takové fajnšmekry a holedbal se úlovky jako třeba "Pozor, prázdné tlakové nádoby!" nebo třeba "Choďte po širší straně schodiště" sebraným paradoxně na rovném a velmi širokém schodořadí. Měl jsem kamaráda, který se bohužel specializoval právě na cedule pouliční a jako správný matematik lovil názvy podobné královně věd. Tak například "Oblouková", "Matiční", "Polní" (pole je krásná matematická struktura stejně tak jako matice) anebo ještě namátkou "Vlnitá", což je prý větší matematická fantazie než genialita Ludolfova čísla. Nevím, jestli některou ceduli nesebral právě v Hlučíně, a že třeba právě kvůli němu museli zdejší radní sáhnout do rozpočtu. V každém případě škoda, že je sbírání poctivé pouliční tvořivosti vandalismem. Když si dáte na skříň s elektrickými pojistkami nápis "Křižíkova", do předsíně "Průjezdná", na toaletu "Těžební" a třeba na dveře do ložnice "Budovatelská", pak je to poetika se vším všudy. Milí fajnoví vandalové, držte se tedy zpátky. Přísné oko přestupkáře totiž lpí na pravidlech a zákonech a je jasné, že platit cizí škodu z peněz náš všech je poněkud nespravedlivé. Hlučín to bude stát v první vlně 25 tisíc korun. Trošku drahá soukromá výstava, není-liž pravda.