Krize

Slovo krize začíná být tak frekventované, že se pomalu začíná vyrovnávat výrazům jako je ahoj, pivo nebo automobil, v některých společnostech jako tyvole, opruz nebo prase. Jeho naléhavost a dramatičnost s jakou vtrhlo do našeho prostoru proto pomalu přestáváme vnímat. Možná proto, že důsledky, které s sebou nese jejich význam přicházejí pomalu a plíživě. Jak se zachovat, co udělat, aby nás nesežvýkala i s chlupy? Odpovědi se liší podle toho, kdo je nabízí. Zeptáme-li se selského rozumu, ten nám praví - hlavně se nezadlužovat a myslet na horší časy, které mohou přijít. Zeptáme-li se některých ekonomů, naopak řeknou, že bychom měli utrácet minimálně tolik, jako vloni. Nízká poptávka po zboží, která je nakonec příčinou omezování výroby a propuštění by totiž byla ještě nižší a ekonomické výsledky by se zhoršily.

Krize může evokovat různé představy. Je ale třeba říct, že opravdu špatně už bylo. Vzpomeňme třeba na nutnou a velmi bolestnou restrukturalizaci těžkého průmyslu na Ostravsku. Stovky lidí byly bez práce a hlavně bez jistoty. Podle údajů úřadů práce máme nesrovnatelně více pracovních míst, než v dobách největších ekonomických proměn, a tedy i větší šance. A hlavně, jsme bohatší o zkušenosti z doby ještě nedávno minulé. Jedna z personálních agentur na příklad znovu rozjela bezplatnou linku, na které lidem ohroženým ztrátou místa pomohou s orientací v nelehké situaci a ještě mu vysvětlí, jak zazářit na pracovních pohovorech. Že se vyplatí poskytovat podobný servis i zaměstnancům, které je třeba propustit, pochopili i samotní zaměstnavatelé. Pod férové vedení se totiž v dobách, kdy je naopak lidí nedostatek, bývalí zaměstnanci rádi vracejí.