Kyselý kajícník

Ostravští zastupitelé včera projednali asi šest desítek materiálů. Vesměs rozhodovali o věcech vážných - o penězích, o pozemcích, o životě lidí ve městě. Nakonec, snad na rozloučenou, zlehčili. Jiří Surůvka je známý ostravský výtvarník, jeho práce jsou ceněné i ve světě. To ale nemám ze své hlavy. Přečetla jsem si to v jakémsi plátku, který ovšem rozhodně není zaměřený na umění. Když se zamýšlím nad děním v krajském městě, napadá mě, že pro některé sorty lidí je stejnou ikonou jako pro jiné třeba Jarek Nohavica. K Ostravě prostě patří a je mu nutné přiznat, že pro město taky něco dělá. Funguje například v občanském sdružení Galerie Michal. To ale dostalo předčasem od města bezmála sedmdesátitisícovou dotaci. Peníze využilo jak mělo, ale umělci se ne vždy popasují s byrokratickými požadavky úředníků, a tak sdružení nedokázalo grant vyúčtovat. Tisíce tedy měly vracet a ještě k tomu přidat penále. A víte, jak tahanice vyřešili zastupitelé? Prostě si od umělce vyžádali obraz a vzájemně se vyrovnali. Asi bych teď měla konstatovat, že to není fér. A to tedy opravdu není. Ale vše sama za sebe odpouštím, protože dílo nese název Kyselý kajícník a to mě docela pobavilo. Na druhou stranu smála bych se ještě víc, kdyby odstupující primátor, který sám už nekandiduje, obraz zanechal svému nástupci na židli.