Letní rizika
Léto je jedním z nejoblíbenějších ročních období. Pokud nepanují vyloženě úmorná vedra, lidé si užívají sluníčka, tepla, vody a hlavně dovolené a prázdnin. Nejteplejší část roku ale také patří k nerizikovějším, co se zdraví lidí týče.
Na otázku, kterou část roku mám nejraději, svým kamarádům a známým obvykle odpovídám, že léto. Ale přestože miluji teplé měsíce a náležitě si vychutnávám každou minutu letní dovolené, vidím už také takzvaně za roh. Když nějaký teenager skáče rozehřátý do chladné vody, vidím riziko křečí a utonutí. Šílená jízda na kolečkových bruslích bez chráničů a helmy v mých očích končí těžkým zraněním hlavy nebo v lepším případě zlomeninou nohy či ruky. A přebíhání přes silnici za odkopnutým míčem si podle mě přímo koleduje o srážku s jedoucím autem...
Promiňte mi, prosím, mé černé vidění. Nemohu jinak. Sama mám doma jedno potrhlé mládě, které s příchodem letních prázdnin jako by úplně ztratilo schopnost soudně uvažovat. Vrhá se, stejně jako hromada jeho vrstevníků, kamkoli a bez jakýchkoliv zábran. Na neštěstí je pak zaděláno. Dnes jsem si to při čtení novin opět intenzivně uvědomila. Mladík nepřežil pád z můstku, pes pokousal batole, na malého chlapce spadla houpačka .... a to titulky jen z prvních dvou novinových stránek!
A tak se mi tedy nedivte. Jedno je jisté, děti, které si právě užívají prázdnin, podobné články v novinách nevystraší. Od tohoto jsme tady my, rodiče, prarodiče, tety a strýcové. Je na nás, abychom tu a tam zkontrolovali, co naše omladina ve volném čase provádí. Zabránit jim v jejich vylomeninách úplně nemůžeme ale občasné výchovné pozdvižení obočí nebo i nějaké to vyhubování by mohlo zabrat. Třeba pak bude v novinách o pár smutných zpráv méně. A to přece stojí za to!
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.