Martin Knitl: Bouřlivé Kylešovice

Není to tak dávno, co do posledního místa zaplněná kylešovická tělocvična zažila malé peklo na zemi. Vedení města, policie a majitel některých domů se to dozvěděli velmi hlasitě a jasně - kylešovičtí jsou bojovní a když jim dojde trpělivost, musí se s tím počítat.

Tehdy šlo o vlnu obav z toho, že se z tohoto opavského sídliště stane jeden velký ráj ubytoven pro sociální případy. Zpočátku to byly jen izolované výkřiky, ale veřejné projednávání nemělo daleko k fyzickým střetům. No a teď přichází příčina číslo dvě.

Stovky lidí, kteří neváhali připojit své jméno a podpis pod petici, nechtějí mít u svých domů nový sběrný dvůr. Maličkost, řeknete si. Sběrný dvůr, to je nutné a vlastně velmi prospěšné místo. Občan tam odloží to, co by třeba jinak skončilo někde za městem v potoce.

Jenže Kylešovice se opět bouří. Mají strach z hluku, omezení bezpečnosti, srocování takzvaných nepřizpůsobivých a vůbec, že nechtějí žít vedle něčeho, co má k estetice docela daleko. Tentokrát už jde o konkrétní věc.

Když byl nedávno pan primátor v tělocvičně, opakoval, že nemá podložené a prověřené informace o sociálních problémech a jediné, co vůbec může udělat, je posílit policejní dozor. V případě sběrného dvora ovšem občané očekávají mnohem více a radnice by na to měla být připravená. V tiskové zprávě magistrát píše, že udělá všechno proto, aby obavy všech vyšuměly do ztracena. Bohužel jsem se dozvěděl pouze to, že se plánuje u dvora ochranný pás zeleně.

Obávám se, že pokud nechce radnice spadnout do opravdové jámy lvové, musí přijít s něčím podstatně lepším, dokonalejším a promyšlenějším. Kylešovice jsou po letech mlčení hodně hlasité a přibývá naštvaných. Jsem zvědavý, jak veřejná schůze ke sběrnému dvoru 31. ledna dopadne. Jedno malé peklo na zemi jsem viděl a v tomto případě opakování rozhodně není matkou moudrosti.