Martin Knitl: Hazard, hloupost nebo zoufalství?

Už se nekradou jen okapy, kusy železa v novostavbách anebo kanálové poklopy. Zloději s dvoukoláky obratně rozebírají kilometry dálnic, dokáží vyřadit z provozu vlaky v koridorech a během chvilky odmontují třeba radlici z buldozeru.

Jeden z nejnovějších případů se odehrál v Karviné. Kromě toho, že je pozoruhodným důkazem neskutečného hazardu, má bohužel i pachuť lidské tragédie.

Padesátiletý dobrodruh zřejmě zatoužil po mincích z výkupny, a tak se náležitě vyzbrojil. Nasadil si pogumované rukavice, pevně uchopil pilku na železo, ano, slyšíte dobře, pilku na železo, a neochvějně vykročil vstříc stožáru vysokého napětí.

Pokud kroutíte hlavou nad tím, jestli si dotyčný vážně myslel, že vyleze nahoru, párkrát řízne a kabel odveze do sběrny, kroutím s vámi. Obyčejné pracovní rukavice se skutečně neprojevily jako dokonalá ochrana před desítkami tisíc voltů. Policie pak už našla jen pilku na zemi a na ní tělo bez známek života se stopami po elektrickém výboji.

Sice se ještě definitivně nepotvrdilo, že doopravdy šlo o nepovedenou zlodějskou výpravu, ale je to podle stop a důkazů dle mého názoru zcela jasná věc.

Mohu jakkoliv soucítit s těmi, kteří bojují o každou korunu třeba tím, že stařičkým favoritem odvážejí tuny železa odněkud někam, ale myslet si, že se dají dráty vysokého napětí zblízka porcovat pilkou, to už je opravdu důkazem hlouposti.

Za sebe slibuji, že se doma podívám do všech pavučinami obrostlých rohů sklepa a najdu-li kousek čehokoli kovového, nabídnu to prvnímu majiteli dvoukoláku. Tím spíše, pokud by zrovna mířil k nejbližšímu stožáru.