Martin Knitl: Policejní zásah

Když mě moje milá kolegyně vyprávěla o tom, jak drsní muži zákona přepadli během temné noci jejich byt, fantazie spolu s bránicí pracovaly naplno.

V dopoledním slunečním svitu zní tato historika jako z nějakých archivních bakalářských příběhů, umím si ale představit, že stín služební zbraně a neoholená tvář nad ramenem strážce pořádku způsobily děs a hrůzu. Cože se to vlastně ve ztichlých Vítkovicích oné noci stalo?

Všímaví sousedé zaregistrovali v bytě mé milé kolegyně cosi podivného. Něco jako blikající světlo baterky. Odkojeni poučnými příběhy Hercula Poirota anebo Sherlocka Holmese okamžitě si vybavili pokoutné úmysly zloduchů, kteří bezesporu vykrádají postupně kuchyni, obývací pokoj a nahlédnou samozřejmě i do ložnice. Nemohli tušit, že manžel mé milé kolegyně nemohl spát a testoval v přítmí osvětlení displeje svého zbrusu nového mobilního telefonu.

Ano, běhal po bytě, zkoušel, kam až výkonná mašinka dosvítí a nevědomky házel odlesky směrem ke všímavým sousedům. No a v okamžiku, kdy náročným experimentem ověřil, že mobilní záře dosáhne od pohovky až ke kuchyňské lince, rozčíslo poklidnou vítkovickou atmosféru rázné zabušení na dveře jménem zákona.

Mnoho svalnatých uniforem zjevně očekávalo souboj se zlotřilcem, ale místo toho jim otevřel rozjívený výraz manžela mé milé kolegyně v nočním negližé. Na sérii stručných a zkušenostmi ošlehaných otázek odpověděl, že tam opravdu jako bydlí, nic nikomu nebere a že si prostě koupil mobil, který je tak trochu silnější ve svícení, až z toho nemohl usnout.

Věru nevím, jak vypadal policejní záznam tohoto výjezdu. Jestli se noční komando rozepsalo o tísňovém telefonickém hovoru od sousedů až po běhání s mobilem po zhasnutém bytě.

Z této poznámky vyplývají tři důležitá zjištění. Za prvé - naštěstí stále existují všímaví sousedé. Za druhé - policie dokáže i v noci zmobilizovat všechny své síly. A za třetí - Hercule Poirot anebo Sherlock Holmes by to měli v dnešní době s vyšetřováním bytových záhad mnohem těžší.