Mazlavé dědictví

Nikdo jim neřekne jinak než ropné laguny. Neuvěřitelné množství toho nejhoršího, co může rafinerie nabídnout. Polychlorované bifenyly, ropné kaly, kovy, stavební odpad, utopené barely - pokračovat by se dalo dlouho. Zdá se ale, že se blíží definitivní konec této podivné epochy. Na přelomu let 2006 a 2007 by se mělo začít s tříletou likvidací, a pak by se onen vysněný lesopark skutečně měl objevit. Něco takového nemá u nás obdoby. Veškerý chemický binec se bude spalovat, vznikne z něj další palivo a snad se voda po vyčištění zase vrátí tam, kam patří.

Jistě, nebude to nic příjemného. Fifejdští možná brzy zjistí, jak zapáchá lehký závan oxidu siřičitého nebo merkaptanu, ale bát se nemusí. Zdravotní riziko nehrozí, prostě to bude lehce - jak se říká - smrdět. Ale stojí to za to. Domorodec už nebude muset svému strýci z ciziny zakrývat palcem podivný černý flek na mapě Ostravy a třeba člověk zase jednou dokáže, jaké to je dát přírodě pomocnou ruku. Teď jen aby to všechno vyšlo a stát více než dvě a půl miliardy korun nevyhodil parlamentními okny.

Vedle všech zchátralých kostelů a klášterů může našinec v případě ropných lagun docela klidně spát. Tentokrát to byl on, kdo nechtěl být lhostejný, bezohledný a krutý. Narozdíl od svého dědečka.

Vzpomínám si na svého kamaráda chemika, který velmi rád chodil na skládky a ve volném čase sbíral vzorky odpadků, aby je podroboval vášnivé analýze v laboratoři. Nechci vidět ty zástupy kamarádů, až se z lagun zvedne první tuna mazlavého čehosi. Prostě nás snad čekají lepší ekologické časy.