Mediální gramotnost

Od září čeká na dítka školou povinná novinka v jejich vzdělávacím programu. Je jí výuka takzvané mediální gramotnosti. Co si pod tím máme představit? Odpověď je jednoduchá - stejně jako se malé děti učí poznávat a psát písmena, počítat nejprve na prstech rukou a později třeba s pomocí násobilky, měly by se starší školáci učit rozumět obsahu médií. Speciální výuka zaměřená na tuto oblast je má naučit rozlišovat objektivní a neobjektivní informace, hledat skrytou pravdu mezi řádky, odhalovat zavádějící a nepravdivé informace, rozlišovat reklamu a zprávu...

Prostě by se měli naučit ovládat všechno, co často vůbec nezvládají jejich rodiče a prarodiče. A troufám si říci, že to často nezvládají ani samotní kantoři. A tady se nabízí otázka: Když médiím nerozumějí samotní pedagogové, jak mohou vyučovat tento předmět ve školách?

Pravda, existuje dostupná literatura, která může pedagogům pomoci zorientovat se v této problematice, ale není nad praktické zkušenosti. Nemohu si pomoci, ale nejsem přesvědčena o dostatečné kvalifikaci učitelky, která stačí během týdne prolouskat pouze několik vydání bulvárního deníku, dámský magazín s hromadou reklamy a možná i Bravíčko, které zabavila nějakému teenagerovi během vyučování.

Bohužel, i to je realita odrážející stav našeho školství. Aby negativně nepoznamenala samotné děti, je teď výhradně v rukách ředitelů škol. Ti by měli velmi dobře vědět, komu náročnou výuku mediální gramotnosti svěřit. Nu a my pracovníci sdělovacích médií budeme pevně doufat, že se rozhodnou správně. Mediálních analfabetů je totiž u nás až příliš mnoho.