Michal Schoffer: Důvěřiví senioři

Ve škole nám říkali, že bychom si měli vážit starých lidí pro jejich moudrost. Byl jsem vždycky pozorný žák, proto se tím řídím, i když někdy začínám mít určité pochybnosti. Stačí pohled do policejních statistik. Jasně hovoří o tom, že oběťmi trestných činů se nestávají senioři jen kvůli své bezbrannosti, ale často i vinou své neopatrnosti a hlavně přílišné důvěřivosti.

V paměti mám čerstvý případ manželů z Ostravy. Stejně jako mnoho jiných naletěli i tihle pětasedmdesátníci vykutáleným zlodějům, kteří si z naivity seniorů udělali živnost. I když nemám rad klišé, v tomto případě se skutečně hodí říct, že nebohým lidem zůstaly jen oči pro pláč. Přišli totiž o všechny své úspory.

O tom, že se cizí lidé nezvou jen tak domů, slyší malé děti denně, ale platí to vlastně pro všechny věkové kategorie. Můžeme jen hádat, proč se tím neřídí i ty nejvyšší, vybavené celoživotními zkušenostmi. Ale zpět k našemu příběhu.

Nejenže manželé pozvali oba gaunery do bytu. S radostí, že jim nesou přeplatek za plyn, jim ještě hodili klíče. Je neuvěřitelné, že finta s vyúčtováním služeb ještě zabírá. Postup je přece tak notoricky známý.

Chmaták se lstivě dostane do bytu, načež řekne, že nese tisíc korun, ale má jen dvoutisícové bankovky. Pak dává pozor, ze které skrýše domácí loví své úspory. Zatímco si zloděj rozměňuje s důvěřivcem hotovost, jeho parťák rabuje známá místa pod matrací, kobercem nebo mezi ručníky ve skříni.

Takhle přišel náš pár naprosto zbytečně o 130 tisíc korun. Pokud už se rozhodl neřídit se doporučením kriminalistů, že penězům je nejlépe v bance, stačilo si uvědomit, že plynárny rozhodně neposílají poslíčky s hotovostí a už vůbec ne v neděli.