Michal Schoffer: Svátek práce

První máj, lásky čas. O tom nás přesvědčuje klasik v básni, která se snad bude už brzy ozývat pod rozkvetlými větvemi ovocných stromů. Jejich houstnoucí listí dopřeje soukromí nejednomu polibkuchtivému páru. Jakkoliv můžeme ctít tradice a české básníky, v kalendáři je jednou napsáno, že 1. květen je především Svátek práce. Každý bude nepochybně slavit to, co je jeho srdci bližší. Bezpochyby jsou ale i výjimky lidí, kteří mohou obojí spojit v jedno. Zdržím se teď úvah, do jaké míry může být pro někoho láska prací. Je však na místě se zamyslet nad situacemi, když je práce také láskou. Lidí, rozněžnělých náklonností k celodenní dřině, vidíme během oficiální osmihodinové pracovní doby věru jen málo. Zato když opustíme brány továren a montoven, začíná to pravé láskyplné tepání. Na pozemcích se rozdrnčí křovinořezy, sekačky a motorové pily. Tu je cítit omamnou vůni ředidla, onde se vsí nese zápach životodárného chlévského hnoje. O víkendu tohle řádění vrcholí v pravé pracovní orgie. Neděle je sice oficiálně dnem pracovního klidu, všichni ale víme, jak to chodí. Za dva dny se toho moc nestihne a zahrada potřebuje během jarního bujení zvláštní péči. To, že letos vychází první květnový den právě na poslední den v týdnu může inspirovat nejen domácí kutily k pozoruhodným výkonům.