Michal Schoffer: Věštění z kalendáře

Jednou z prvních věcí, po které se člověk shání během prvního pracovního rána v novém roce, je nový kalendář. Doteď měl na stole nedůstojně upozaděné místo za tím starým, kterému už došly stránky a končí tak definitivně v propadlišti dějin.

Nevím, jak vy, ale já mám ve zvyku ten čerstvý vždycky zběžně prohlédnout. Tradičně začínám hezky od konce a tak už třeba vím, že příští vánoce slibují nejlepší možnou nadílku volných dní. Navazují totiž přímo na poslední adventní víkend.

Z letošního roku budou mít radost i Horymírové. Je totiž přestupný a po čtyřech letech tak mohou propuknout oslavy u všech, kteří k nim mají důvod 29. února. Letošek zkrátka vypadá opravdu slibně, zvlášť ve srovnání s loňským rokem.

Na ten s jedničkami na konci nebudou vzpomínat s radostí třeba obyvatelé ostrovního státu Samoa, kde se definitivně rozplynula vize země, kde zítra již znamená včera. Z kalendáře jim totiž vypadl celý jeden den kvůli přesunu do jiného časového pásma.

V noci z 29. prosince se probudili rovnou na Silvestra a oficiálně tak zavedli zcela nový slogan, tedy „vítejte v zemi, kde zítra znamená pozítří", případně „v zemi, kde včera znamená předevčírem". Kromě různých zmatků, ve kterých by se nevyznal snad ani Julius Fučík, kvůli tomu přišlo o oslavu narozenin celkem 775 nešťastných Samoanů.

Kdybychom měli soudit jen podle kalendáře, tak je před námi štědrý, úspěšný a šťastný rok. Nakonec ale může být všechno jinak. Pořád se ještě může vyplnit chmurná vize konce světa, kterou si lidé odvodili z prastarých mayských předpovědí a která připadá právě na rok 2012. Nezbývá, než tomu nechat opět volný průběh.