Milionářské snění

Chtěla bych vyhrát ve sportce. To si říkám pokaždé, když jdu kolem jednoho domu v Ostravě. A že je to docela často. Jak je to krásná stavba, jsem si uvědomila až jednou, když jsem zvedla oči na horu. Snad odjakživa sním o bytě, který by měl velkou terasu. Kde dáte stůl a židle, kde můžete pěstovat množství květin a kde můžete přes léto skoro bydlet. Ten dům takové byty má. A navíc stojí v samotném centru Ostravy. Postupem času jsem svůj sen podstatně rozšířila. Chtěla bych, aby Fénix vstal z popela. V tom domě totiž kdysi bývala stejnojmenná kavárna. Dnes tam je obchodní centrum. Prodávají tam oděvy asijské provenience a taky jídlo. Hrozně levné - snad s prošlou záruční lhůtou. Je to ostuda, zvlášť když si vezmete, že je ten objekt stojí přímo naproti Divadla Jiřího Myrona. Už dlouho mě trápí, že v Ostravě není kavárna, kam by se dalo jít po představení. Dát si dvojku vína anebo zákusek. Prostě v klidu vstřebat zážitek. Podniky, kam bych byla ochotná jít i ve společenských šatech, už mají v té době většinou zavřeno anebo jsou příliš daleko. Proto si neustále přehrávám svůj sázkařský sen. Když vyhraji, dům koupím. Nahoře budu bydlet a dole bude krásná kavárna. Jedna část pro rodiny s dětmi, druhá přes dnen pro kavárenské povaleče i studenty. Večer pak i pro návštěvníky divadla. K dostání budou dobroty, který se dneska honosně říká regionální produkty. Třeba úžasný biochleba, který kousek za Ostravou peče žena, se kterou jsem jednou točila. A k tomu jen tak biomáslo. Anebo koláče s rebarborou... Je to klišé, ale k úspěchu mi schází jediné, začít sázet. Možná to jednou zkusím a třeba to vyjde. Každopádně jedno vím stoprocentně. Majitel toho krásného objektu by se měl stydět. Přestože vůbec nevím, jaký příběh ten dům má.