Milosrdné závěje

Jaro je tady. Tedy, přesněji řečeno, je tady jarní počasí. Nástup toho astronomického nás totiž čeká až za pár dnů. Ve městech odtály i poslední zbytky sněhu, které v době největších kalamit náklaďáky navezly na obrovské hromady. Slunce hřeje, rodí se štěňata, koťata i slůňata v ostravské ZOO, zamilované páry brouzdají parky a i ti nejvíce spěchající jedinci usedají na lavičky a kochají se probuzenou přírodou. Ovšem, ne dlouho.

Stačí se pořádně rozhlédnout a brzy zjistíte, že právě končící zima byla k některým věcem přeci jen milosrdnější. Krom toho, že vrstvy svetrů a kabátů už nezakrývají naše zakulacená břicha a boky, i okolí oněch zmiňovaných laviček hyzdí přírůstky všeho druhu. Psí hovínka, zmačkané papíry, ušpiněné igelitové pytlíky, napolo rozmočené nedopalky cigaret, PET lahve - to všechno a mnohem více se nekupí jen v popelnicích a jejich okolí, ale všude tam, kde je nechaly ležet ruce člověčí v domnění, že sníh všechno schová.

Ano, schoval, ale jen na nějaký čas. Jaro je odhalilo v plné ošklivosti. Nezbývá tedy, než počkat, až do ulic vyrazí, stejně jako každý jiný rok v tuto dobu, muži a ženy v oranžových vestách a dají do pořádku to, co v nepořádku vůbec nemuselo být. Ale,... možná .... možná, že příští rok vyjdeme do prosluněného jarního dne bez obav, že šlápneme do psího hovínka nebo uklouzneme na zmačkaném igelitovém sáčku. Možná....až si všichni uvědomíme, že to, co činíme pod rouškou tmy či milosrdných sněhových závějí, existuje, jen na nás zrovna nikdo nekouká.