Možnost volby

Měla jsem tehdy opravdu strach. Stalo se to před lety, i tenkrát do Ostravy dorazili Sparťané. Policisté opilé fanoušky, kteří provolávali nepublikovatelná rasistická hesla, vyvedli z vlaku na svinovském nádraží. Na nástupišti je obstoupil kordon těžkooděnců. Na nás novináře zbylo jen trochu místa za nimi. Na prázdnou kolej ale v tu chvíli přijížděl jiný vlak. Uvědomila jsem si, že stačí, aby došlo k malé šarvátce někde blízko mě, policista třeba uskočí před světlicí a já skončím pod vlakem. Těch pár vteřin jsem tehdy prožívala hodně intenzivně.

I tato zkušenost asi ovlivnila můj radikální postoj k fotbalovému násilí. Ostravským policistům věřím a myslím si, že si s fanoušky umějí poradit. Proto mě překvapilo, že se vůbec diskutuje o tom, jestli svůj nedělní zákrok vůči Sparťanům nepřehnali, když je na stadion vůbec nepustili. Mezi zadrženými prý byli i slušní lidé, kteří by se jistě nikde neprali a neprovokovali. Nepochybuji o tom, ale zároveň se ptám, proč vůbec jeli s tvrdým jádrem, které je stejně jako to ostravské vyhlášené svou agresivitou?

Můj bratr s Baníkovci absolvoval nespočet výjezdů a tak vím, že pokud i pohodový fanoušek do vlaku se skalními příznivci usedne, už se od nich neoddělí. Policisté ho nepustí. Stačí šála anebo klubové tričko. I když jsem nebyla na vojně, tak si umím představit, že je snadnější hlídat dav než roztroušené skupinky ve městě.

Předpokládám, že ti, kteří přijedou na zápas po vlastní ose, nemají zapotřebí skrývat se za silou a anonymitou davu a odpustí si i pocit moci, který jim může dávat strach lidí okolo.

Pokud se fanoušci opravdu na zápas chtějí dostat, mají možnost volby. A záleží jen na tom, jestli jim opravdu jde o fotbal.