Naďa Čvančarová: Co Čech, to cyklista

Co Čech, to cyklista. Tak by se při pohledu z okna ven dalo parafrázovat známé rčení. Tak jako už má téměř každá rodina auto, tak se zdá, že každý Čech, Moravan a Slezan propadl nové vášni a pořídil si nejmíň jedno kolo.

Alespoň to tak vypadalo během uplynulých několika volných dní na všech možných cyklostezkách a menších silnicích. S příchodem teplého slunečného počasí zkrátka jakoby se všichni domluvili a svorně šlápli do pedálů. A není divu - projet se na kole je krásná věc. Oblaží na těle i na duchu, přinese nové zážitky, teď jste tam a za chvilku tady, navíc se chováte ekologicky. Má to ale jeden háček.

Kolo mám od nepaměti a vždycky mě bavilo. Naopak by mě nikdy nenapadlo kolo nemít, takový život si od jara do podzimu snad ani neumím představit. Ale nemůžu si pomoct, dříve nás bylo tak nějak méně. Dnes, když si chcete vyjet jen tak pár kilometrů za město, tak se musíte smířit nejen s případným protivětrem, ale také s doslova procesím cyklistů. Stále více lidí zkrátka začalo trávit volný čas na kolech. Což je na jednu stranu jistě z mnoha důvodů chvályhodné, ale na druhou stranu i docela riskantní.

Například cyklostezky - ty nejatraktivnější bývají o slunných víkendech doslova přecpány. Potkáte na nich nejen cyklisty s nemluvňaty ve vozíčcích nebo rodiče s malými dětmi na kolech, kteří potřebují jet obzvláště pomalu, tak běžné cykloturisty, kochající se okolím, ale také dravé borce, jejichž jízda připomíná spíše katapult. A do toho všeho fanoušci in line bruslí, z nichž to opět někteří umí dobře, jiní se to učí. Při neukázněnosti a neohleduplnosti si v sebekrásnějším koutu přírody mohou být všichni bez přehánění dost nebezpeční.

Ještě svízelnější situace mohou nastat na silnicích. I na těch se mezi obcemi pohybuje spousta cyklistů. Jenže nejen jich, ale taky aut. A tak jako například starší městská zástavba není stavěná na obrovský nárůst počtu automobilů a není tam moc kde parkovat, tak i úzké okrsky jsou komplikovaným prostorem pro množství jak aut, tak kol, a samozřejmě také chodců.

Pokud například kvůli pár jízdám autem z Ostravy do Frýdku-Místku nevlastníte povinnou dálniční známku a volíte, dejme tomu, trasu z Poruby přes Polanku, Starou Ves, Brušperk a Krmelín, tak si i jako řidič skutečně užijete. Vyhýbáte se množství cyklistů, kteří se navíc sami vyhýbají desítkám nebezpečných hlubokých děr! Takový adrenalin by si jistě každý rád odpustil.

Zkrátka, aby se cykloturistika stala bezpečnější a radostnější, potřebujeme jak opravené silnice, tak více dobře udržovaných značených cyklostezek. Bez čeho se ale hlavně neobejdeme, je vzájemná ohleduplnost v dopravním provozu, ať už za volantem nebo v sedle kola. Tady má slabší a zranitelnější přednost.