Naďa Čvančarová: Karel a Karel

Není Karel jako Karel. O tom bychom jistě mohli vyprávět všichni my - účastníci nejrůznějších zájezdů. Pokud se totiž nevydáte na prázdninové cesty za dálavami po vlastní ose a svým vozem, jste do velké míry odkázáni na šťastnou náhodu, že natrefíte na ty správné lidi.

V tomto případě tedy na řidiče autobusů, kteří vás, třeba jako naposledy nás, jak jen možná nejrychleji a hlavně ve zdraví, odvezou o osmnáct set kilometrů jižněji k vysněným mořským břehům. Kteří vám s úsměvem na rtech v pět ráno na rakouském odpočívadle naservírují šálek kofeinové vzpruhy. Kteří s rozumem a takticky dávkují klimatizovaný vzduch, tak aby jedni nepadali vedrem a druzí počáteční angínou. A kteří vám na videu před spaním nepouštějí úplně pitomé filmy.

Letos ale musím zaklepat, protože Karel a Karel cestou do Itálie tam i zpět neměli chybu a právem si za své dlouhé čtyřiadvacetihodinové výkony, kdy se nikomu nezkřivil ani vlas, zasloužili od pasažérů uznalý závěrečný potlesk.

Vzhledem k tomu, co všechno se dnes děje na cestách a jaké nástrahy mohou člověka během dovolené potkat, musím tedy konstatovat happyend. Ubytování mohlo být stokrát horší, koupání špinavější, výsledky našeho sportovního snažení tristnější, jídlo nudnější, Italové hlučnější, Etna sopečnější a vůbec Sicílie „mafióznější".

Nakonec nás potkala lepší varianta toho všeho a hlavně to, co nám nikdo nevezme - vzpomínky a zážitky. I vám tedy, pokud se chystáte někam vyrazit,přinejmenším takto šťastnou cestu.