Naďa Čvančarová: V duchu tradice

Způsob slavení svátků většinou o lidech hodně napoví. Nejen to, v jakých zeměpisných šířkách žijí, s jakou historií a kulturní tradicí, ale také například z jaké rodiny pocházejí, na jaké zvyky si potrpí, v co věří a co jim dává v životě smysl.

Stejně jako si jedni o největším svátku Křesťanů neumí Velikonoční pondělí představit bez návštěvy kostela, druzí se spokojí s rodinnou pohodou během jednoho volného dne navíc. A stejně tak - zatímco někteří muži už pěkně zrána vyrazí v duchu tradice za ženami s karabáčem, jiní na to už jako na přežitek ani nepomyslí.

Ostatně právě tento zvyk - prohánět děvčata s pomlázkou - je pro Velikonoční pondělí typický a drží se dodnes. Zatímco ale malovaná vajíčka se na našem území objevila údajně už ve 13. století, kdy vznikla pomlázka a v čí hlavě se tento neobvyklý nápad zrodil, se můžeme jen dohadovat. Ženu je prý zkrátka dobré pořádně o Velikonočním pondělí vyšlehat, aby jí jarní vrbové proutky vlily do těla svěžest, zdraví a mládí.

Nechodí se ale jen s pomlázkou. V naší rodině se chození chlapů za děvčaty kdysi velmi tradovalo - od té doby vím, že i větev jalovce umí k lýtku či zadnici neuvěřitelně zostra přilnout. A pokud k tomu navrch dostanete i pořádnou studenou sprchu a na hlavu levnou voňavku, máte dlouho na co vzpomínat. Myslím, že naše ženy by se bez toho, stejně jako zbytek světa, docela rády obešly, ale holt tradice je tradice.

Na druhou stranu - zvyky a obyčeje provázejí lidstvo po staletí a i se svými proměnami obohacují naši přítomnost. Rok by byl strašně všední, kdyby neměl své předěly, důležitá data, narozeniny a svátky.

Ať už tedy jsou vaše velikonoční svátky křesťanské, pohanské, moderní, alternativní, zkrátka jakékoli - hlavně si to dnešní Velikonoční pondělí užijte jako právě vaši malou oslavu života, jara a nové energie.