Naďa Čvančarová: Víc podobných akcí

31. srpen 2011
Ranní poznámka , Ranní poznámka

Jít o víkendu do práce možná není nejideálnější způsob trávení volného času, ale realita může leckdy naopak předčit očekávání.

To se mi stalo právě minulou neděli. Ostravská divadla chystala společný happening k zahájení nové sezóny a mým úkolem bylo na akci vyrazit a zmapovat ji pro naše vysílání. Co naplat, služba je služba, a tak jsem z lůna přírody vyrazila odpoledne do centra Ostravy. Vybavena nezbytnou empétrojkou a mikrofonem jsem mířila na Masarykovo náměstí. Jaké to celé asi bude?, říkala jsem si v duchu. Divadla venku. Národní moravskoslezské spolu s Bezruči, Arénou i Loutkami. Přijdou vůbec lidi? Nebylo přehnané chystat pro diváky 500 míst k sezení? Herci předvedou něco ze svých chystaných inscenací, zahrají, zazpívají. A pak ten balet - druhá část happeningu měla totiž patřit netradičnímu uvedení baletu Zázrak v tichu přímo u tryskajících fontán. Šéf Igor Vejsada se svým souborem na sklonku prázdnin pilně trénoval, aby představení přenesli z divadla do terénu. Konečně aspoň pochopím více smysl onoho veledíla, totiž vodních trysek zakopaných do prostřed náměstí. Právě voda je totiž je v choreografii představení výrazným prvkem. Za těchto letmých úvah jsem tedy došla na místo činu, a spadla mi brada. Tolik lidí jsem na „Masarykáči“ viděla naposledy snad v listopadu ´89. Teď tam na tribunách sedělo skutečně nejen oněch 500 diváků, ale ještě dalších pár stovek jich stálo kolem improvizovaného jeviště. Prostě krása a vydařený večer! Divadelníci předvedli, co uměli, lidé se bavili, u stánků si mohli mimo jiné obstarat také předplatné. Nová divadelní sezóna zkrátka právě startuje. S příjemným pocitem jsem tedy opouštěla noční zalidněné Masarykovo náměstí, které mi připadalo útulné, jako nikdy. A můj pocit z centra Ostravy, kde se konečně mohou nejen Ostravané i o víkendu pořádně bavit, se ještě umocnil poté, co jsem na cestě domů procházela o pár metrů dál Kuřím rynkem. Víte, že byl taky plný lidí? Tam totiž pro změnu promítal letní kinematograf. Je tedy vidět, že opravdu všichni nechceme jenom sedět doma u televize. Že toužíme i po jiných zážitcích a po společnosti druhých. Více tedy podobných akcí v centru! Jenom tak to bude Ostravě slušet.

autor: can
Spustit audio

Nejposlouchanější

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí

Karin Lednická, spisovatelka

kostel_2100x1400.jpg

Šikmý kostel 3

Koupit

Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.