Nebezpečí číhá

Jako dítě jsem byl přesvědčený o tom, že všechny odchody musejí zákonitě skončit šťastným návratem. Stačí přece jenom pořádně se rozhlédnout před přechodem pro chodce, vyhýbat se temným místům města nebo zbytečně nevyvolávat konflikty. Čím jsem starší, začínám si stále více uvědomovat, že nebezpečí číhá na člověka ve chvílích, kdy to nejméně čeká. Možná to prozření urychlila také práce ve zpravodajství.

Stačí otočit redaktorský zápisník o několik stránek. Mladá dívka jde po chodníku, aby si jako každý den zařídila mezi přednáškami nezbytné záležitosti. A jak prochází mezi budovami v centru města, najednou se odlomí kus omítky a spadne jí přímo na hlavu. Má ale relativně štěstí, z chodníku ji odvezou s rozbitou hlavou a šokem. To žena s dítětem o pár dní dříve je na tom hůř. Její dcera náraz padajícího rampouchu do hlavy málem nepřežila. Zcela jistě jim rodiče nesčetněkrát říkali, ať se opatrují. Dovedeno do důsledků by to ale znamenalo vůbec nevycházet z domu, což si může jen málokdo dovolit.

Při pohledu do popsaných stránek vidím, že bezpečno nemusí být ani mezi vlastními stěnami. Pokud jste v seniorském věku, jste cílovou skupinou pro falešné telefonní vnuky. Tito vyčůránci to zkoušejí na osamělé lidi, pro které je milé popovídání s vnoučkem událostí dne. Zvlášť když ho už dlouho neslyšeli a tudíž si nepamatují, jak přesně zní jejich hlas. A když ten milý hoch nebo dívka mezi řečí prohodí, že má jisté finanční potřeby, babička nebo dědeček rád vypomůže. To, že si pro peníze přijde kamarád jim začne být divné až později, tedy zpravidla pozdě. Nebezpečí číhá na mnoha místech a někdy je nemožné se mu vyhnout. V jednom mají ale rodiče pravdu, není nutné mu zbytečně dávat příležitost.