Nedohledná penze

Vzpomínám si, jak jsem se smála, když mi maminka při mých patnáctých narozeninách říkala: "Jen si ten krásný věk užij! Čas utíká strašně rychle a co nevidět půjdeš co důchodu." Jak se moje maminka mýlila! Čas utíká skutečně velmi rychle. Maminka ale tehdy nemohla tušit, že se důchodový věk mé generace odsune kamsi na neurčito, lépe řečeno - zhruba o dvacet let dále, než tomu bylo u mých rodičů.

Důvod je prostý, říkají naši politici - rodí se málo dětí a na budoucí penzisty nebude mít kdo vydělávat. Staříci si tak budou muset za pár let pomoci sami. Zrovna včera jsem si u ranní kávy živě představila, jak se coby čerstvá sedmdesátnice ploužím v ulicích Ostravy a s mikrofonem přepadávám kolemjdoucí. Věřte mi, že mě tato vize nepotěšila ani nepobavila.

Ze své podstaty jsem optimistou - nevěřím, že by lidé popřeli základní smysl své existence. Na vlastní oči jsem se také přesvědčila, že s porodností na tom také nebudeme zase tak špatně. Jeden z mých redakčních kolegů má doma hned tři děti, za několik dnů čeká miminko další kolegyně a obzvláště letos na jaře mám pocit, že v ulicích potkávám samé kočárky nebo alespoň budoucí maminky.

Takže dámy a pánové, vy, kteří se děsíte nedohledné penze, buďte optimističtí! Děti se opravdu rodí a politici možná v našem důchodovém systému také vymyslí něco smysluplného. Nakonec si tak možná přeci jen užijete stáří podle svých představ. A pokud i přesto budete ještě po sedmdesátce pracovat, bude to spíše důkaz vaší vitality a chuti něco dělat. No řekněte, není to pěkná představa?!