Nesnesitelnost bytí

Pro někoho je možná léto skutečným vrcholem blaha. Já už si ovšem několik let po sobě říkám, jestli by spíš nebylo lepší jej nějak přeskočit. Kromě toho, že pro mne - ostatně jako pro kteréhokoliv jiného novináře - nastává takzvaná okurková sezóna, začínají pravidelně s červencem také rekonstrukce chodníků, opravy budov, kanalizací a kdoví čeho všeho ještě. Zkrátka a dobře - v horku, bez respondentů a bez alespoň jedné minuty souvislého ticha se žurnalistům opravdu těžce pracuje. Asi ze všeho nejvíce mi vadí právě hluk. Nejhorší na tom všem je, že někdy je skutečně obtížného původce najít. A tak člověk ani nemá šanci za něj někomu vynadat nebo si na něj někde stěžovat. Dokonce i v tuto chvíli, jen kousek od našeho rozhlasového sídla, se intenzivně pracuje na jedné z budov v centru Ostravy. Vlastně ani pořádně nevím, která to je. Polovina staveniště je totiž oplocená a ta druhá zase překrytá ohromnou plachtou. Jen zvuk připomínající padající lavinu nebo spíše zemětřesení o síle posledního stupně Richterovy škály proniká přes stěny naší redakce a jistě i dál. Nepomáhá aspirin, sluchátka na uších a možná ani tucet panáků, což pochopitelně ještě nemám ověřeno. Zbývá tedy jediné: se vším se smířit a nechat to plavat. Anebo dělat hluk taky. Když už, tak ať jsou síly vyrovnány. Ostatně právě v příštích několika týdnech plánuje Český rozhlas Ostrava rozsáhlou rekonstrukci nádvoří za svou budovou. Takže o nerovnováhu obavy nemám.