Nostalgická vzpomínka

Stalo se to včera v noci, když jsem venčil psa. Dáma v kulichu se venku opatrně rozhlížela, pak zavolala směrem vzhůru nějaký pokyn a v mžiku se na chodník zřítil fortelný, i když značně seschlý, smrček se zbytky třpytivého řetězu. Jako za starých časů. Proč se tahat po schodech, když okno je velké a nezaneřádíte si schody. Vánoční atmosféra je zkrátka fuč a symbol pohody je holt už jen odpadkem.

Také jsem vyslechl část rozhovoru dvou postarších dam, které čekaly na trolejbus. Jedna se svěřovala druhé, že je to neslýchané, jak se teď plýtvá elektřinou. Ukazovala přitom na sloupy veřejného osvětlení a do tmy zářící komety a hvězdy. Nezbytná dekorace městského vánočního a předvánočního koloritu je v tuto chvíli už jen žroutem položek ve veřejném rozpočtu, jak se zdá. Neříká se mi to dobře, ale nedočkavou vůni purpury si prostě vychutnáme až zase na konci prosince - vrátit ani uspěchat - to nejde.

U nás doma právě v těchto dnech vedeme tradiční spor, bez kterého se žádný začátek roku neobejde. Já prosazuji likvidaci stromu, který zabírá notnou část obývacího pokoje, ovšem moje žena hájí baňky zuby nehty. Někdy v polovině ledna se souboj přiostří a ke konci měsíce bývám pravidelným vítězem. Stačí jen manželčina věta: "Tak si s tím stromkem dělej, co chceš." Po několika minutách už odpočívá u kontejneru, aby ráno naštval popeláře, kteří si mysleli, že už stromky odvezli všechny. Snad nebudu vypadat jako blázen, když vám teď v první polovině ledna popřeji hezké vánoce. Někdy si totiž říkám, že jsme do všedních starostí zase skočili až příliš rychle. Takže ať stromek ještě máte nebo ne, držme si palce, ať zase nasáváme poklidnou vůni františků a purpur.