Nováčci a žargon

6. březen 2007
Ranní poznámka , Ranní poznámka

Pamatujete si ještě na svá začátečnická léta? Na okamžik, kdy jste poprvé vstoupili na nové pracoviště a museli během docela krátké doby pochopit smysl jejího fungování i specifický žargon dané profese? Někteří lidé podobnými změnami procházejí hned několikrát za život, a tak by měli určitě o čem povídat. Také redaktorské pracoviště čas od času prochází změnami a ty přinášejí hodně zajímavé situace.

0:00
/
0:00

Naše redakce je jako včelí úl - hodně lidí, hodně zvuků a permanentní shon a ruch. A vše je podbarveno neuvěřitelným tempem, které musí každý redaktor zvládnout. A jak už to bývá, ve snaze domluvit se co nejrychleji a nejúsporněji, máme i my svůj vlastní žargon. Obvykle si tuto skutečnost vůbec neuvědomujeme, je pro nás přirozený a užitečný. Velmi zajímavé situace ale nastávají, když jej začneme zcela bezděky používat při komunikaci se svým laickým okolím. To se pak někteří hosté nestačí divit! Když například svého hosta do živého debatního pořadu poučíte ve stylu: "Vyjedeme hned po časáku, na červenou a bez fórkecu", trvá někdy hodně dlouho, než návštěva pochopí, o čem je řeč. Mimochodem, složitěji řečeno tato věta znamená, že živé vysílání začne vzápětí poté, co moderátor oznámí čas. Ihned poté se rozsvítí signální červené světlo a host může začít mluvit bez úvodu. No řekněte, tato složitější varianta plýtváním času?! A tak krátíme, bezděky tvoříme nová slova a žijeme svým vlastním redakčním slovníkem.

Do daleko prekérnějších situací se dostávají někteří noví redaktoři, kteří k nám přicházejí z jiného než rozhlasového prostředí. Například kolegyně Petra Marková si musela v prvních dvou dnech po svém nástupu do naší redakce připadat jako na jiné planetě. Nová a nepochopitelná slova se na ni hrnula prakticky se všech stran: urka, kákáčko, čekačka, živák či Dalet nebo Avid ji asi pořádně zamotaly hlavu. Zatímco se za první jmenovanou čtveřicí cizokrajně znějících výrazů skrývají naše pravidelné a obecně známé pořady a rubriky, zbylá dvojice je pojmenováním našich speciálních počítačových systémů. Jejich obsluha je přitom podstatně složitější než samotný název.

Jak vidíte, nováčci to u nás skutečně nemají jednoduché. A když se k nám třeba ještě přestěhují z Prahy, stejně jako kolegyně Marina Feltlová, mají hlavu ještě zamotanější. Prosba redakční kolegyně, aby u dveří "rožnula" a po cestě koupila "štramplíky", pro ni byla neřešitelným rébusem. Pražáci podobné výrazy totiž vůbec neznají! Ale na toto téma zase až někdy příště.

autor: š.iva
Spustit audio