O islandské sopce

Tuny a tuny prachu někde v závratných výškách, letadla se zakrytými motory v téměř vzduchotěsných pouzdrech schovaná v hangárech, zoufalci v letištních halách, krachující letecké společnosti, a naopak radostné úsměvy autobusáků, taxikářů, a také železničářů, kteří museli konečně posílit mezinárodní vlaky o další vagóny, a kterým se tak zvýšily tržby. Tak by se dalo komentovat dění posledních několika týdnů v Evropě. Potkal jsem před několika dny kamaráda, vypadal odpočatý, vyspaný, prostě jako po dovolené, v hospůdce si vychutnával pivečko, jakoby ani nikam nespěchal, tak jsem se ho ptal, kde že byl na dovolené, že vypadá tak spokojeně a on mi řekl, že nebyl nikde, ale že jeho žena jela do Egypta, a protože nic domů týden nelétalo, tak tam musela zůstat namísto dvou týdnů rovné tři týdny. Na otázku, jestli mu to nějak vadí, odpověděl, že ne, protože doma je docela klid, ale že to nejspíš skončí, protože možná přiletí už za pár hodin. Tady vidíte, že i běsnící živel, nebezpečná sopečná činnost, milióny tun prachu vržených do ovzduší až nad Islandem, mohou prospět v dalekém Slezsku k upevnění manželských vztahů mezi mužem a ženou. Plyne z toho klasické poučení, že všechno špatné je k něčemu dobré. V televizi mě den za dnem strašili tím, že zdraží cizí potraviny, které dopravují letadla do mého supermarketu, třeba takové ty mořské příšery, které zásadně nejím, že nebudou na trhu čerstvě řezané květiny z Afriky, které nekupuji, že cestovním kancelářím odzvonilo, protože lidé se budou bát výletů do dálek, kam nejezdím, protože na to nemám, a že chudáci fotbalisté budou mít na zadní části těla bebínka, protože nejsou zvyklí cestovat na přátelská utkání autobusem, což je mi zase srdečně jedno. Zkontroloval jsem doma, jestli mám dost dřeva, to kdyby se ochladilo, podíval jsem se do sklípku, jestli mám dost vína, to kdyby byla dlouhá chvíle, jestli je v ledničce dost masa a sýra, to kdyby byl hlad, a pochválil u piva v hospůdce mého kamaráda, že má tak dobré srdce, protože upřímně přál své manželce, která se nemohla dostat z cesty po Egyptě, aby tam zůstala ještě déle a ještě déle a užívala si sluníčka. Šťastný to muž. Sopka z dalekého Islandu mu prospěla a podržela tu jeho „sopku“ ze Slezska déle od těla. A klidný den bez soptění přeje Artur Kubica.