O jídle

Na jedné straně životní potřeba a zdroj kulinářské rozkoše, na druhé straně důvod k výčitkám svědomí. To jsme to v našich zeměpisných a nadbytkem jídla oplývajících šířkách dopracovali! Alespoň to tedy tvrdí nejnovější studie hamburského institutu pro výzkum veřejného mínění Gewis, která na více než tisícovce odpovědí paní a dívek ve věku od 18 do 65 let prokázala, že většina tázaných vůbec nejí ráda. Každé přijaté sousto považuje 20 procent respondentek za neomluvitelný prohřešek. Další dotázané přiznaly, že pokrmy poměřují počtem přijímaných kalorií a nemají z nich naprosto žádný požitek. Necelá třetina tázaných žen pak uvedla, že si nijak nehlídá váhu, nicméně dobrý pocit ze své hmotnosti nemá.

Z toho vyplývá, že ženy sice jedí, ale rády by jedly radostněji. A tuto radost by mohlo způsobit jedině to, že by jídlo, včetně všech laskomin typu koblížků a větrníčků, mělo stejně tak kalorií jako vzduch nebo voda. To by se to pak nakupovalo, při chůzi ladně nadnášelo a hrdě se dívalo tváří v tvář všem modelkám z časopisů. Realita je ale neúprosná a psychika záludná, a tak i ženy přiměřených objemů mají nutkání neustále zhubnout aspoň pět kilo.

Zajímavé při tom všem je, že u mužů nic takového pozorováno není. Nedávno jsem v kabince obchodu zkoušela jakýsi kus oděvu a v nemilosrdně jasném světle zářivky se prohlížela v zrcadle. Jako vždy v podobných situacích - bylo to hrozné. Co budu dělat? Jak dál žít? Zdeptaná jsem se se svými pocity svěřila doma příteli. Hleděl a tvářil se nechápavě. Říkám: A ty to tak nemáš? Chvilku přemýšlí, zírá a pak odpovídá netečně: Ne. Jako by to opravdu ještě nezažil.

Nezbývá tedy než vzhůru, ženy, do boje s vlastními pocity! Malinko osladit život si přece jen zasloužíme.