O škodolibosti

Začnu obyčejnou příhodou , co se mi stala o víkendu. Pracoval jsem na louce u několika úlů mých včel a kochal se tím, že všechno lítá, tak jak má, a že ten rychle plynoucí život má alespoň v tom včelím úle řád a pořádek, což jim můžeme závidět. Když tu na louku přišel i se svým loveckým psem můj kamarád, nadšený nimrod a ochránce přírody Miroslav, a to byla samozřejmě příležitost dát se do řeči a probrat události důležité i zcela zbytečné. Náš rozhovor ovšem znenadání přerušilo burácení motoru, to najednou na tu louku vjel starý rezavý favorit a v něm mladý snad osmnáctiletý kluk a přibližně stejně stará a vlastně mladá slečna. Když nás uviděli a hlavně mého kamaráda myslivce, tak ten řidič hned otočil auto a odjížděl někam jinam. My jsem na něj ještě zahrozili, jako: "Co tu děláš, jak si vůbec můžeš dovolit vjet na louku starým plecháčem" a tak podobně. A když to auto zmizelo z dohledu, tak jsem si najednou uvědomil, co se vlastně stalo. Ten kluk v tom autě s tou slečnou hledali klidné místo, klidné zákoutí na louce pod stromy, kde by je nikdo nerušil a kde by si mohli důvěrně povídat a možná se i k sobě v tom autě tulit. Jenže na louce byli dva protivní tatíci, kteří by jim to překazili, protože by je v tom nejlepším nejspíš už jen svou přítomností rušili. Někdo z vás si řekne, nemají tam co dělat, dobře jste udělali, a další z vás si určitě vzpomenou, že když byli mladší, tak taky hledali tiché místečko, kde by se k sobě přitulili a když tam náhodou byla nějaká škodná v podobě takových včelařů a myslivců, tak z toho nic nebylo a museli jste jít někam jinam. To byly časy. On to kdysi už komentoval jeden nejmenovaný komik slovy, že v osmnácti máš koho, máš čím, ale není kde. A já si v té chvíli uvědomil, že jsem dvěma mladým lidem zkazil celý den, a že už jsem v kategorii moralistů, kteří káží tu vodu, ale někde za rohem by sami rádi pili víno. Víte, bylo mi té dvojice mladých, kteří narazili na dva tatíky, najednou upřímně líto a s mým kamarádem Miroslavem, jsem si slíbili, že už z lesa a z palouku, z louky nebo od potoka nevyženeme svou nevhodnou přítomností žádné zamilované, protože to není normální. Důležité na tom všem je si to pouze uvědomit. Teď jen abych si to, až to bude příště, včas uvědomil. A pěkný den bez stárnoucích moralistů, kteří rádi dávají dobré rady, aby se utěšili, že už nemohou dát špatný příklad, přeje Artur Kubica.