O zániku rodných čísel

Odjakživa mě rodné číslo fascinuje. Víte, že je každé dělitelné jedenácti? Když se nám narodila dvojčata, ověřil jsem si to. Čísla obou chlapců jsem odečetl a zůstalo právě jedenáct. Ve zlaté éře tlustých šanonů a kartoték až ke stropu neměla rodná čísla chybu. Fungovalo vše a nikoho ani nenapadlo, co se stane za pár desetiletí. Najednou nám vadí, že z rodného čísla vyčteme až příliš o konkrétním člověku – hlavně datum narození a pohlaví. Umím si představit dámu, která investuje spoustu peněz do svého vzhledu a pak se kdejaký úředníček mrkne na její rodné číslo a pozná, jak dlouho chodí tato dáma po světě doopravdy. Navíc jsou tyto číselné kombinace de facto veřejné, protože na ně narazíte například v obchodním rejstříku na internetu. Rodná čísla se prostě obracejí proti nám a svět on-line žalostně nestíhají. Vláda se proto netají revolučními plány, jak se zkratky RČ pomalu, ale jistě zbavit. Jak ji nahradí na první pohled nic neříkající náhodné kombinace, které si coby úlevu pro nás sklerotiky nikdo už nebude muset pamatovat. No, nevím, jak se to všechno podaří zvládnout. Vždyť si vezměme, kolik úřadů, bank, pojišťoven, telefonních operátorů a dalších firem se těmito čísly řídí. Vlastně všechny. A jsou tady i archívy! Politici si dávají lhůtu plus minus třicet let a první výrazné omezení už od roku 2012. Dokážete si představit, že by úředník po vás nic nechtěl – už ani to rodné číslo? Abychom se všichni nevrátili do časů filmu „Jáchyme, hoď ho do stroje!“ Víme přece, co s Koudelkou udělal počítač a špatné dny.