O zvířatech a lidech

V naší redakční poště se občas objevují informace týkající se zvířat. Osobně otevírám každý e-mail s touto tematikou s určitými obavami a raději se vždycky zhluboka nadechnu předtím, než si prohlédnu přiložené fotografie. Co to bude dnes? Rozřezaný a vykuchaný medvěd, posprejovaný nebo snad rovnou rozstřílený pes? Podle statistik podobných případů týrání zvířat přibývá. Myslím si, že to o nás mnohé vypovídá.

Jsme mnohem sebevědomější, a to nám asi dává větší jistotu při rozhodování o životě těch, kteří jsou nám vydáni na milost. Rozhodnutí nad osudem jiných vždy vzniká snadněji než nad našim vlastním.

Daleko zvrhlejší mi ale připadá pěstování jakéhosi obdivu k násilí. Nejsou to jen počítačové hry simulující stále věrněji zabíjení. Je dost příležitostí vychutnat si je v mnohem dostupnější formě. Například jako diváci filmů Quentina Tarantina a jeho krváků typu Kill Bill. Lidstvo je násilím fascinováno odpradávna, pokud se ale naše společnost považuje za vyspělou civilizaci, měla by tomu odpovídat i určitá míra zodpovědnosti. K té ale vybíjení temných stránek naší mysli na nevinných zvířatech určitě nepatří.

Jistá otupělost lidí vůči utrpení jiných je snad základní příčinou toho všeho. Pokud většinu obyvatel planety nechávají chladnými masakry na mnoha místech zeměkoule, nemůžeme se divit, že je z míry nevyvedou ani vyděšené psí oči.