Obraz Ostravy
Ostrava byla dlouhá léta vnímána jako černá. Hornictví a těžký průmysl za dlouhá léta udělaly své. Přestože poslední uhlí bylo v Ostravě vytěženo v roce 2004, vnímání města mimoostravskými se příliš nezměnilo.
Společnost Praha olympijská připravuje billboardovou kampaň, která má v lidech vyvolat nadšení pro pořádání Olympijských her v Česku. Nic proti tomu. Tedy téměř nic. Kdyby ovšem na oněch plakátech pro Ostravu neměl být vyobrazen Richard Krajčo v národním dresu a vysoká pec. Tak jsem se o tom alespoň dočetl v posledním čísle Respektu. Nic proti Krajčovi. Jen mne zaráží ta pec. Mám totiž pocit, že nějaký Pražan hledal nějaký jasný symbol, charakteristický znak. A protože se evidentně "vyzná" a ví, že doly už tady před třinácti lety zavřeli, vzpomněl si na vysokou pec. Jako by tady nic jiného než těžký průmysl nebylo. Super. Obrázek Ostravy v očích "cizinců" se za poslední roky příliš nezměnil. Jen onu těžní věž a vagón uhlí vystřídala vysoká pec.
Jak je to možné? Zřejmě kolem všech jiných krás a možných symbolů chodíme bez povšimnutí a neumíme je prodat, protože je vnímáme jako samozřejmost. A člověk z Čech, který by to mohl vidět jinak, sem kvůli zažitému obrazu černé Ostravy jen tak nepřijede. Těžko říct. Nevím...
Svým způsobem si za to můžeme sami a vydatnou měrou pomáhají budovat takovýto obraz také mnozí zdejší redaktoři. Je pro ně mnohem jednodušší prodat Praze - respektive celostátně působícím médiím takzvaná ožehavá témata než pozitivní zprávy. Kriminalita, ekologické zátěže, tunelování kdečeho - prostě problémy. Na jednu stranu je dobře, že se o tom všem píše a mluví, na druhou stranu ale - pokud jiné zprávy chybí - to může v lidech na druhém konci země vyvolávat pocit, že jsme nebezpečný region plný jedů a násilí, kde není nic k vidění a je lepší sem nejezdit.
V této souvislosti vzpomínám na jednoho kolegu z Novy, který se zaměřoval na kriminalitu a svou práci uměl dobře prodat. Akorát pak každý musel mít pocit, že Ostrava je něco jako český Bronx.
Nic proti symbolům, ale asi bychom se měli postarat, aby tím zdejším nebyla jen ta vysoká pec anebo černé uhlí i když k naší historii a současnosti neodmyslitelně patří.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka

Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.