Ochutnávka

Od nakupování nečekám většinou bůhvíjakou zábavu. Oblečení si chodím nakupovat zásadně sama, protože když nenatrefím na to pravé hned, popadá mě ve zkoušecích kabinkách tak trochu amok.

S jídlem je to lepší. Stačí vytýčit si trasu a mezi regály se i dá docela dobře pokonverzovat s nějakou spřízněnou osobou. Nedávno mě doprovázel kamarád. Vydali jsme se doplnit domácí zásoby do jednoho velkého obchodního řetězce., kde klasicky najdete všechno možné od brambor, přes nanukové dorty až po lopatky na smetí. A jak už to tak bývá, neminuly nás akce typu – A znáte tento náš vynikající prášek na praní? Pere téměř bez vody, tedy skoro. O kus dál další nabídka – na dia potraviny, jak říká slečna. Pokud totiž zatím nemáte cukrovku typu B, jako ji má velká část populace, pak ji někdy, nejspíš bohužel možná i brzy, dostanete. Rádi vám poradíme.

Nejatraktivnější ale byla ochutnávka v sekci maso – uzeniny, které jsme se stali svědky. Mohla by to být tak trochu černá komedie o tom, že když je něco zadarmo, tak se český člověk nezná. Zmobilizuje v sobě veškeré síly, aby si to pořádně užil. Ale tohle nebylo divadlo, ale realita. Dlouhý pult plný na kostičky rozkrájených salámů, klobásek, uzeného, světlého a tmavého prejtu, tlačenky a anglické slaniny, se během chvilky proměnil ve slušný kotel. Sousta putovala do nakupujících rychlostí blesku, většina se napichováním na párátka nezdržovala a jedla rukama. Manželka pochvalně kývala na manžela, ať jí víc, že oběd doma už dnes nebude. Babička ponoukala vnuka, který už měl mastnoty dost, že mu pak koupí na zajedení rohlík.

No zkrátka, za 10 minut bylo po všem. Jedlíci se odebrali se svými vozíky zpět na svou oběžní dráhu a ke kasám. A my neúčastníci přemýšleli o tom, jestli, když se všechno tak pěkně rychle a bez nimrání se v něčem, snědlo, se ochutnávka vydařila, nebo ne.