Odpadní statistiky

Jednou všichni shnijeme v odpadcích. Možná, že kdybych pátrala, zjistila bych, že se na tom obrovském objemu podílejí především odpady z průmyslové činnosti. Nevím. Přesto jsem si vybavila svůj pravidelný rituál vynášení koše. Nejsem příliš vysoká, takže do popelnice vidím, jen když je opravdu plná. Můj dojem ale je: páté přes deváté.

Nevím, kde se ve mě vzala zodpovědnost vůči dalším generacím, ale od jisté doby se snažím třídit. Začalo to pozvolna. Na řadu přišlo jako první sklo. Kontejnery na tuto surovinu existovaly vždycky. Alespoň co já si pamatuji, takže jsem tento zvyk volně přejala od svých rodičů i ve své domácnosti.

Plasty to byl ale oříšek. Vodu v pet-lahvích nepiji, důvěřuji vodovodním kohoutkům a taky se mi s nimi nechce tahat. Jenže jsem si před časem uvědomila, že plast není jen balené pití. Všechny ty mikroténové sáčky, obaly od drogerie, kelímky od jogurtů a tak dále. Najela jsem proto na nový systém, vedle koše mám i sáček na plasty a třídím. Dokonce se na obaly koukám, jestli náhodou nemají v trojúhelníčku trojku. Ta označuje PVC a do kontejneru na plasty nepatří.

Při vynášení koše si sice čas od času připadám jako marťan, ale třeba se to jednou naučíme všichni. Nejsem sice tak daleko, a jak znám zvou pohodlnost, asi nikdy ani nebudu, jako velcí příznivci ekologie, kteří se už při nákupu čehokoliv zamýšlejí, co s tím jednou budou dělat, až onu věc potřebovat nebudou. Nad množstvím odpadu, který ale produkujeme, bychom se měli zamyslet. Statistiky jsou totiž neúprosné.