Okra Playground & Anne-Mari Kivimäen: Finský stav mysli

Zprvu se jen při poslechu, v očekávání co přijde, chvějeme napětím, protože něco zkrátka přijít musí, to je zřejmé, vždyť vzduch je toho plný. Pak nastane sonický výbuch, co vás přilepí doslova ke zdi a nastává chvíle se ptát: existují pro Okra Playground vůbec nějaké katarzní hranice?

Podle všeho to vypadá, že tři roky starým debutem Turmio skupina vyslala pouhý průzkumně-reklamní balonek. Něco v tom smyslu, pokud se vám to bude zamlouvat, dobře, příště to už rozjedeme v plné elektrorockové parádě. A tak se stalo, stvrzeno novým albem Ääneni Yli Vesien ( My Voice Over the Water).

Kiran Ahluwalia: Oslava rozdílnosti

• Upravit
• Smazat

„Na Zemi dnes žije sedm miliard lidí a každý má svou vlastní jedinečnou životní perspektivu a soubor zkušeností. Pro mne to znamená, že existuje sedm miliard unikátních způsobů, jak interpretovat život,“ vysvětlila kanadská zpěvačka indického původu Kiran Ahluwalia, proč nové album 7 Billion pojala jako oslavu naší rozdílnosti.

U srovnávání skupiny se slavnými krajankami Värttinä sedí nádherné vokální harmonie a občas stejné zdroje inspirace, hudba Okra Playground nicméně vychází z folkrocku, elektroniky a popové dramatičnosti. Šestičlenná formace existuje od roku 2010, teprve nedávno se jí ale podařilo prorazit na mezinárodní scénu. Fakt, že se tak stalo daleko později, než skupina předpokládala, s nadsázkou zdůrazňuje název debutu. Turmio totiž znamená ostuda. 

Okra Playground vedou tři zpěvačky a hráčky na starobylé tradiční nástroje, především citeru kantele. Maija Kauhanen, Essi Muikku a Päivi Hirvonen jsou zároveň písničkářkami s vlastními kariérami a se třemi hudebníky se na spolupráci dohodly během studií na věhlasné Sibeliově akademii v Helsinkách.

Citeru kantele podle finského národního eposu Kalevala poprvé z čelisti velké ryby a vlasů krásné dívky vyrobil neohrožený pěvec Väinämöinen. Kantele existuje v mnoha velikostech a s rozdílným počtem strun. Má velmi jemný a krásný zvuk, který zpěvačky občas filtrují přes elektronické efekty. Občas hodně drsně, to když se dotýkají současných témat.

Pro akordeonistku Anne-Mari Kivimäen představuje městečko Suistamo ležící v ruské části Karélie se vší svou pohnutou historií a kulturou stav mysli. Do 90.let sem ruská vláda vstup cizincům nepovolovala, takže když do regionu mladá studentka Sibeliovy akademie v roce 2011 poprvé přijela, mohla se na vlastní oči přesvědčit, že se tu čas doslova zastavil. Důvodem návštěvy se pro ní stal tamní rodák, zpěvák a akordeonista Ilja Kotikallio (1894–1961): Anne toužila navštívit místa, kde se zrodila jeho legenda, ačkoliv dlouho veřejnosti utajená. Což můžeme považovat za paradox: když Kotikallio ze Suistamo po druhé světové válce přeběhl na finskou stranu, sběratelé s ním natočili mnoho hodin záznamů, včetně rozhovorů, které jsou dnes ve finském hudebním archívu považovány za nejrozsáhlejší materiál získaný od jednoho hudebníka.

Při objevování hudebních tradic Karélie dostávala často přednost citera kantele a na akordeon, rovněž ústřední nástroj regionu, se zapomínalo a Anne-Mari nám připomíná, že neprávem.