Opavská fotbalová víra
Včera jsme odvysílali příspěvek, který určitě potěšil nejednoho sportovního fanouška. Opavský fotbal sice klekl na kolena, ale už z nich zase pomalu vstává. To, co se na zdejším stadiónu v Městských sadech odehrává, je velmi zajímavým příběhem, a proto se k němu vrátíme.
Představte si, že jezdíte nablýskanou limuzínou. Sice nevalně, spíše bojujete s automatickou převodovkou, ale máte auto za dva milióny. Pak se stane něco divného a vy najednou sedáte do obyčejné stodvacítky. Jak se budete cítit? Myslíte, že se nadšeně vrhnete do víru kruhových objezdů a šedivé vozítko si rázem zamilujete? Asi ne, viďte. Jenže příběh opavského fotbalového stadiónu je právě takový.
Opavský SFC utopily dluhy a podivná péče majitele klubu. Hráči se rozutekli a mužstvo najednou ztratilo veškerou motivaci. Město jako jeden z akcionářů dokonce hrozilo konkurzem. Po éře limuzíny, tedy první ligy a všeho lesku s tím spojeného, nastoupila oprýskaná škodovka - krajský přebor. Přesně v ten moment se ale tam někde uvnitř opavských fotbalových šál znova ozvala taková zvláštní věc. Říká se jí srdce...
Opaváci poprvé v této sezóně vyrazili proti Kobeřicím a sami hráči určitě netušili, že budou bojovat o vítězství v prostředí, které by jim záviděl nejen prvoligový tým. Dva a půl tisíce lidí přišly i na duel s Mosty u Jablunkova. Řady se divoce vlnily a je slyšet dávno zapomenutá klubová hymna. Čím to, že fandové zůstali věrni a neskonale se baví i bez útočníků ze Sparty na svém trávníku? Fotbalové srdce je zkrátka pozoruhodné.
Radost má také radnice, která směřuje k převzetí hlavního balíku akcií klubu. Počítá se s auditem a řešením složitých nedostatků v účetnictví SFC a postupným mazáním několikamiliónového dluhu. Nemusíte být na tribunách den co den, abyste pochopili, že jde o vděk. Opaváci minulého majitele klubu neměli rádi a na stránkách SFC oceňují, že se podařilo společnost očistit, posadit na dno se vší důstojností a umožnit, aby se cesta nahoru zase otevřela. Z páté ligy to bude zhruba stejně těžké jako jezdit ve stodvacítce tak dlouho, až se z ní stane mercedes. Uvidíme, třeba budeme svědky zázraku, až s budou v Opavě skutečně přepisovat techničák. Podobných příkladů věrnosti není zrovna na rozdávání.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.