Opavské bláto

Takzvané elektrizaci železničního úseku mezi Ostravou a Opavou se v našem vysílání věnujeme docela pravidelně a v pondělí jsme vám například ukázali, jak může být na obtíž nové hlášení nádražního rozhlasu. Jenže opavští cestující také nemají na růžích ustláno. Popravdě řečeno mají ustláno na staveništi, které, když zaprší, připomíná maminky tonoucí s kočárky v bahně rozestavěného sídliště. Provizorní autobusy vedle buldozeru, labyrint dřevěných můstků a mezi tím pobíhající oranžová osoba s nápisem "koordinátor náhradní přepravy". Neznalec nemá šanci se rychle zorientovat a je to znát na peprných poznámkách cestujících, které ovšem téměř vždy odnesou řidiči autobusů, přestože s tím vším nemají nic společného. Všem reptalům by se ale slušelo vzkázat, že kdo nic nedělá, nic nepokazí a že bez tohoto utrpení by dýchavičné vlaky do Ostravy jezdily stále průměrně 30-ti kilometrovou rychlostí. Poznámky typu: "Proboha, proč tady zase kopou, to nemohli udělat nějak jinak, a proč tady není chvíli klid?" já prostě neberu. Můžeme se bavit o celkové investici, o tom, zda byly peníze utraceny tak, jak měly, ale dokud nemáme kouzelný prsten Arabely, bez prachu a špíny to asi nepůjde nikdy. Kdo někdy doma boural příčku anebo vyměňoval okna, spíš se diví, že opavské nádraží nepřipomíná rovnou Pompeje. Samotnému mě vadí, že mají zalátané vlakové spoje velké zpoždění, ale proč bych měl spílat a nadávat řidičům a průvodčím. Možná bych se o to raději setkal s člověkem, který vymyslel jízdní řády pro náhradní autobusy, aby byly vždycky tam, kde mají, a to v rozumném počtu. Opavské východní nádraží vypadající v ranním šeru jako blata psa baskervilského čeká proměna už brzy. A doufejme, že se z tohoto šedivého koutu stane něco hezčího.