Ošidné veličiny

Přichází to jednou za čtvrt roku a čekají na to všichni, kdo pracují v rádiích a televizích. Jmenuje se to sledovanost a poslechovost. Zatímco televize se ohánějí barevnými koláči, v rádiu je to jednoznačné číslo. Když od posledně stouplo, je to důvod k přípitku. Když kleslo, je to důvod k zamyšlení. V soukromém rádiu je to otázka bytí a nebytí. Když ho poslouchá málo lidí, je jasné, že málo lidí uslyší reklamu, kterou by si v něm případný zákazník zaplatil. A bez reklamy nemá soukromé rádio peníze.

U rozhlasu veřejné služby to neplatí. Tedy ne beze zbytku. Poslechovost je samozřejmě důležité, ale ne jediné měřítko úspěchu. Do veřejné služby ovšem pronikají ještě další, napohled velmi podobné veličiny - sledovanost a odposlechovost. Přiznám se, že si s nimi nevím rady. Měřitelné jsou a nepotřebujete k tomu ani peoplemetry, stačí projít soudní příkazy. Ale pořád mi nejde do hlavy, co taková veličina vypovídá o objektu, který je jí vystaven. Nevím, jestli více odposlouchaných telefonátů znamená větší popularitu, a taky netuším, jestli se na to nabaluje více peněz. Ale jestli to někdo z vás ví, ráda se nechám poučit.