Radek Krajíček. Zvukař a technik s uměleckým srdcem spojil s rádiem 20 krásných let

Do ostravského rozhlasu udělal konkurz na místo asistenta zvukaře v roce 1971. Po povinném technickém kolečku se Radek Krajíček jako absolvent průmyslovky a ostravské konzervatoře konečně dostal ke svému vysněnému mixážnímu pultu. Natáčel pořady, vysílal živé přenosy, a obsluhoval kontrolu, tedy technický dispečink.

Zpěv kohouta na hnojišti vystřídá Ivo Žídek, který zazpívá árii z Prodané nevěsty. Pěkný poslech!
Vzpomínka na natáčení na statku s redaktorem Pepou Křížem

„Mým šéfem a kolegou byl Míša Tichý a potom takovým nepsaným šéfem zvukařů byl Emil Bican, který se posléze vynikajícím sportovním redaktorem a komentátorem. A právě na Emila Bicana mám vzpomínku. Jako technici jsme museli nahlašovat časové znamení – pravda, bylo to jen pro jakési nepolské okruhy Rozhlasu po drátě, ale soutěžili jsme, kdo si vymyslí originálnější hlášení toho času,“ vzpomíná v rozhovoru Radek Krajíček.

Čtěte také

Michael Tichý a František Tichý. Otec mistr zvuku, syn webeditor. Když je rozhlas rodina

Za 20 let rozhlasového života zažil bezpočet příhod spojených s vysíláním. Uslyšíte třeba, jak dlouho se namotává (rozmotaný) pásek hodinového pořadu, jak technička skoro „zabila“ Emila Bicana, který se snažil zprovoznit přerušený přenos.

Radek Krajíček připomněl také žert se světly, který měl při natáčení Mikrofóra na svědomí mistr zvuku Míša Tichý. Bylo to někde na Hané. „Vedla tam místní trať a kousek od nás byl přejezd. Každý správný strojvedoucí tam houkal, což Míšu „žralo“. Tak roztočil cívku, popřepojoval dráty a propojil to s tím traťovým zabezpečovacím zařízením. A kdykoliv vyjel červenou na mikrofonu, tak se rozsvítila červená i na té trati,“ vypráví Krajíček.

Součástí rozhovoru je také písnička V kolaji voda, o které Radek Krajíček mluvil. Nazpívala ji Hana Buštíková s Bukanýry vedenými Richardem Kroczkem v hudebním Studiu 1 v červnu 1976.