Ostravské kolečko
Představte si, že vám přijede návštěva třeba odněkud ze zahraničí. Vaši hosté nikdy nebyli ve vašem městě nebo obci a zajímají se o její historii a dominanty. Co byste jim řekli při procházce například po obědě?
Gočář, Hofman, Janák, Mendelson nebo Kotas. Říkají vám něco tato jména? Já se přiznám, že mi příliš ne, tedy až na posledně jmenovaného, protože základní škola, kam se chodila, měla jméno Kotas v názvu. Šlo ale o úplně jiného člověka. Kdybych se zajímala o architekturu, určitě bych věděla, že všichni muži, které jsem teď zmínila jsou architekti a to významní. Všichni navíc mají něco společného s Ostravou - jsou autory některých budov ve městě. Jsem patriot a na Ostravu jsem patřičně hrdá, proto mě doslova vytáčí, když od lidí z jiných částí Čech, Moravy i Slezska slýchám, že ošklivější město by snad ani nenašli, přestože tady nikdy nebyli. Proto se moc těším na první duben. Žertíky a apríly příliš nemusím, ale v ten den se vůbec poprvé koná takzvané Ostravské kolečko. Z náměstí před Novou radnicí budou celý den každou půlhodinu průvodci zvát zájemce na procházku po centru a budou jim ukazovat ty nejznámější stavby a vyprávět o těch nejlepších architektech. Doufám, že ve skupince narazím na pamětníky, kteří si pamatují vyprávění svých předků o tom, jaká byla Ostrava na přelomu 19. a 20. století, a slova mladých průvodců rozdýchají těmi skutečnými příběhy a lidmi. Umím si docela dobře představit, že až pak zase potkám člověka, pro kterého je Ostrava jen hromadou popela a železa, budu mít dost argumentů na to, abych ho přesvědčila o opaku.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka

Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.