Ovladačový chaos

Televizní ovladač je nezbednou věcí, která se vejde kamkoliv. Zejména do mezer v sedacích soupravách, za komody nebo knihovny, není problém jej ve zmatku zavřít do mrazicího boxu anebo rovnou do mikrovlnky. Pokud je televizních vládců doma více, ovladačový chaos se pochopitelně stupňuje. Výkřiky: "Kam jsi ho dal?", "Kdo ho viděl naposledy?" nebo colombovské stopování ve stylu: "Kdo to přepnul, utekl mi začátek detektivky?" jsou běžnou součástí rodinných rituálů. On je to skutečně zapeklitý problém, protože, ruku na srdce, kolik z nás dokáže ovládat televizní bedýnku bez tohoto dálkového kormidla...

Poslechněte si můj vlastní nejnovější zážitek, který do ovladačového běsnění zahrnuje dokonce i čtyřnožce. Doma totiž běžně necháváme televizní ovladač trestuhodně jen tak ležet v křesle. No a toto křeslo pak pod rouškou noci programově využívá náš černočerný labrador Arnex. Nechápu, jak to dokázal, co při tom dělal, ale stačilo mu několik hodin mezi půlnocí a ranním zaševelením budíku, aby kompletně rozladil všechny kanály. Nefungovalo nic, anténa přitom byla v pořádku a děti jen plačtivě povzbuzovaly hlavu rodiny, která se překotně snažila bleskurychle naladit aspoň večerníček. Plyne z toho jasné poučení - televizní ovladače musí mít své místo, tak jako ho měl ten náš plus minus tři hodiny. V dobách dálkového přenosu čehokoliv, kdy se bezdrátově ovládá nejen televize, bychom jednou nedělali kromě hledání nic jiného.