Paměť

Kde jsem jen nechal ty klíče? Kdeže jsme to byli letos na dovolené? Lidská paměť je nevyzpytatelná. A občas si s námi zahraje podobně, jako ta elektronická v útrobách počítačů. Občas nám z ní zkrátka něco vypadne. Situace, kdy si večer nepamatujeme, co jsme si dali v poledne na oběd, asi občas zažívá každý z nás. O problém jde, podle odborníků, až ve chvíli, kdy se podobné záležitosti stanou pravidlem. Mezníkem prý bývá odchod do důchodu, kdy se nápor na mozkové závity začne snižovat. Z paměti se mohou vytrácet čísla, jména i vzpomínky. Řada lidí pak v obavě, že si ve společnosti nevybaví dost rychle něčí jméno raději zůstane sedět doma. O tom, jak zabránit takové izolaci se dozvídají zájemci na přednáškách, které probíhají v rámci Národního týdne trénování paměti v mnoha místech našeho kraje až do neděle. Kázání o záludnostech lidského mozku jsou určená hlavně seniorům, školením dnes projdou i úředníci ostravského magistrátu.

V souvislosti s pamětí a krajským městem chci zmínit ještě jednu zajímavost - projekt Cesta ke svobodě. Celý rok si mohou Ostravané zavzpomínat na staré totalitní časy. Je to sice teprve 20 let od doby, kdy padly, jak ale víme, vzpomínky na nepříjemné záležitosti blednou rychleji, navíc, když se odehrávaly v době našeho mládí. Sytě černá barva dostává odstíny šedi, které v některých hlavách mohou zbělat docela. Bude určitě veselé zažít na některé z retro akcí módní přehlídku oděvů 70. let nebo zakřepčit na disko plese při normalizačním popu. Pro osvěžení nespolehlivé paměti ale bude nadmíru přínosné po letech znovu vyplnit devizový příslib, nakoupit bony nebo se na podzim letošního roku projít totalitním městečkem. Potom si můžeme být jistí, že jsme stran naší paměti opravdu nic nezanedbali.