Papírová dvacetikoruna

Před pár dny jsem ji nečekaně nahmatal v peněžence a tušil jsem potíže. A stalo se. Paní v trafice si ji nedůvěřivě prohlédla a společně jsme absolvovali lehce důraznou diskusi na téma platnosti a neplatnosti. Ona tvrdila, že něco takového nedržela v ruce už hodně let a já na to, že jako dáma s obchodním duchem jistě ví, že platnou bankovku přijmout musí. No nakonec ji přece jen do šuplíčku vsunula, ale mumlala si něco o práci zatracené.

Papírová dvacetikoruna je mezi bankovkami docela mladicí. Obíhá pouze 14 let, kdy ji postupně začala vytlačovat zlatá třináctihranná mince. No a páni státní bankéři teď zjistili, že oběživo už není oběživem, protože se na papírovou dvacku vrhli lační sběratelé. Prý ji koupíte i za více než stokorunu, což je u dvacetikoruny docela dobré. Takže suma sumárum - tento peníz končí letos v srpnu. Když byla řeč o sběratelích, kteří ovlivnili české bankovnictví, stejnou roli sehráli nedávno i tuzemští mariášníci. Jak jinak si vysvětlit masivní odliv malých hliníkových mincí než do karbanických pytlíků. S oběživem je to holt těžké. Když neobíhá, musí z kola ven. Jenom doufám, že mariáš zůstane tam, kde je a nepřekročí Rubikon, protože kdyby kvůli restauračnímu hazardu banky rušily pětistovky, to by byla pohroma.