Paštiková válka

„Što éto? Éto náša simjá!“ – věty, které ze své páté třídy základní školy asi nikdy nezapomenu. U ruštiny je to vůbec prazvláštním jevem. Ty z nás, kteří odebírali „Visjolyje kartínki“ a byli odkojeni „útkami na ózere“ nebo „guljáním v parke“, můžete dnes a denně třískat učebnicemi angličtiny, ale azbukové běsnění zůstane v hlavě asi napořád. O záludnosti světa za Uralem se teď přesvědčila i naše paštikárna Hamé, která dodává své konzervičky i tam, kde jsou v regálech paštiky domácí a konkurenční. Teď dávejte pozor. Mají název „Naše“. Když písmeno „m“ mírně upravíte, tak název Hamé přečtete v azbuce shodou okolností také „Naše“. Jen si to zkuste. Podobně jako u nás počítáme proužky u adidasu nebo tvar nohou u pumy, zda nejde o napodobeninu, tak se i naši paštikáři rozhodli bojovat za svá práva. Ovšem u arbitrážního soudu v Moskvě prohráli a zatím nemají zhola nic z požadovaných osmi milionů rublů a zničení konkurenční produkce. Soud prostě prohlásil, že logo ruské v azbuce není stejné s tím českým v latince. A tak zatímco český výrobce mluví o šoku, chystá se svůj boj dostat až k evropskému soudnímu dvoru. Je to příběh sice poněkud kuriózní, ale zároveň velmi poučný. Můžete si registrovat co chcete, značku, logo, receptury, ale pak prostě přijde někdo jiný, vymyslí cosi téměř navlas stejného a vy ostrouháte. Jak zoufale malý rozdíl je mezi nablýskaným světem značkových výrobků a tržnicemi, kde najdete jakoby to samé. U textilu to platí určitě a už jsme si na to tak trochu i zvykli. Paštiková válka je překvapením a téměř se bojím zeptat, co bude dál. „Tbaruxki“ – tak podobně znějí v azbuce tvarůžky. Těm snad arbitráže nehrozí.