Pátek třináctého

13. listopad 2009
Ranní poznámka , Ranní poznámka

Dnes je pátek třináctého. Tato věta není jen informací o datu, pro mného je také varováním. Mnozí lidé totiž věří, že jim právě takový záznam v kalendáři přinese smůlu a neštěstí. Takové situace se staly námětem dnešní poznámky.

0:00
/
0:00

Pátek, to je pro většinu pracujících den zalíbený. Vidina dvou volných dní způsobuje u většiny normálních lidí radostné zaplesání. Když je ale pátek třináctým dnem měsíce, může být i u zcela normálních lidí vše jinak. Taky se zdráháte udělat v pátek třináctého důležité rozhodnutí? Čekáte za každým rohem zradu a v očích kolemjdoucích zlý úmysl? Pak vězte, že trpíte tak zvanou paraskavedekatriafobií, tedy chorobným strachem z čísla 13.

Budiž vám chabou útěchou alespoň tolik, že nejste sami. Podobné problémy měli už první křesťané. Schválně si tipněte, jaké datum podle nich měl Velký pátek, kdy podle tradic ukřižovali Krista? Ano, správně - třináctého. A kolik lidí sedělo při poslední večeři? Zrovna Jidáš měl mít právě tohle pořadové číslo. Za přinejmenším nešťastný považovali pátek třináctého i templáři, které toho dne v říjnu roku 1307 začali pronásledovat.

Pod tíhou podobných argumentů se ledaskdo sesype, není divu. Kdybychom ale chtěli být při hledání podobných náhod-nenáhod důslední, museli bychom se mít na pozoru i před jinými podezřelými daty. Podobně osudové jsou například také osmičky, o čemž svědčí události roku 1848, 1918, 1968, nebo z poslední doby datum 8. 8. 2008 kdy umírali lidé ve vlaku havarujícím ve Studénce.

Přesto dnes nemá smysl panikařit. Dnešek pro nás může být smolným dnem, nikde ale není psáno, že tomu tak být musí. Neštěstí má totiž tu vlastnost, že přichází ve chvíli, kdy jej nejméně čekáme. Lidé trpící fóbií tak mají paradoxně větší šanci, že dnešek přežijí bez újmy na zdraví.

Spustit audio

Nejposlouchanější

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí

Karin Lednická, spisovatelka

kostel_2100x1400.jpg

Šikmý kostel 3

Koupit

Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.