Pětasedmdesát svíček

1.červenec 1929, budova někdejší hasičské zbrojnice na Denisově, dnes Smetanově náměstí, hovoří Rudolf Tlapák. Ano, tak to začalo. Krůček po krůčku se vychytávaly mouchy ať už větší nebo menší. Technický zázrak se zlepšoval doslova za pochodu, akustika, velikost studia a spousta dalšího. Kdyby tehdy někdo řekl, že přesně za tři čtvrtě století bude o tomtéž psát nějaký Knitl rozhlasovou poznámku, asi by ho označili přinejlepším za urputného snílka.

Ostravský rozhlas žil svým životem více či méně ovlivňovaný pražským ústředím. Přivedl ke slávě a naplnění taková jména jako Rudolf Kubín, Jarmila Šuláková, Marie Rottrová a desítky či stovky dalších...

Kdysi po vzniku zvukového filmu jeho němý předchůdce beznadějně zanikl. Rozhlas postupně obklopovaný televizí, internetem, e-maily nebo satelity žije dál. Černé bedýnky jsou stále doma na ledničkách, v kancelářích, v autech nebo ve vaší oblíbené hospůdce. Rádio jako nejrychlejší médium, co se týče okamžitého informování maximálního počtu lidí, je stále nepřekonané a má své stálé místo. A vedle všech ostatních je naše stanice Českého rozhlasu nejvíce naplněna regionálním zpravodajstvím, publicistikou, uměním, hudbou a vším možným. Náš rozhlasový zvuk zkrátka nezaměníte ani nenahradíte...

Dnešek je obyčejným prvním červencem. Všechny redakce pracují jako jindy, jen si mnozí z nás a z vás vzpomenou. Na cokoliv a třeba jen na chvilku. Na to, jak je možné, že celých 75 let existuje něco, co slouží nám všem. Přestože si onu takzvanou veřejnou službu často vůbec neuvědomujeme.