Petr a Pavel

Dobře si pamatuji, jak nás jednou jeden soused s bratrem přistihl na třešních a hulákal pod stromem, že až slezeme dolů, seřeže nás tak, že máma nepozná, který je Petr a který Pavel. Vždyť jsme pojídali neoprávněně ovoce z jeho zahrádky, tedy kradli, tak takovým výhrůžkám se proto není co divit. Tak ono se vždycky říkalo, že Petr a Pavel byli jako bratři a těžko někdo rozeznal jednoho od druhého. Kdo vlastně byli oni dva mučedníci, a čím jsou pro dnešní svět tak přitažliví? O Petrovi víme, že se původně jmenoval Šimon a byl rybářem. Pavel se zase jmenoval Šavel a než se dal na cestu apoštolskou, živil vyráběním stanů a patřil k lidem zámožným, kteří úspěšně podnikli hon na křesťany, tedy na své úhlavní nepřátele. Než se změnil a přešel na křesťanskou víru, byl tedy protikladem Petra, který byl nakonec ukřižován na vlastní přání hlavou dolů císařem Nerem I. Pavel byl sťat mečem. Oba zemřeli pro svou víru, tedy smrtí mučednickou. Pěkné, viďte. Když tak nad tím přemýšlím, tak já dnes neznám mnoho lidí, o kterých by se dalo říci, že z nich jednou možná budou mučedníci. Znám lidi pracovité, poctivé, upřímné, ovšem ti jsou všichni bohatí duchem, ale chudí majetkem. Jako každý, i já jsem se setkal s lidmi vypočítavými, chamtivými, zákeřnými, takovými, které bych si domů ke stolu nikdy nepozval. Nakonec o sobě také nemám valné mínění. Smutné je, že není snad měsíce, kdy by se neprovalilo, že ten či onen poslanec, tedy nejlepší vybraný a volený člověk z lidu, porušil zákon a třeba řídil opilý, tam týral ve věznici za dob socialismu politické vězně, tam podniká v různých dozorčích radách tak, aby svým lidem přihrál slibnou zakázku, anebo dokonce se prokazuje falešným vysokoškolským titulem. Průšvih za průšvihem. Když tak nad tím uvažuji, možná není dobré spojovat Petra a Pavla s tím výrokem: "Petr nebo Pavel, seřežu vás, že vás máma nepozná!“ Na druhé straně, tito dva apoštolové jsou pro dnešní dobu velmi přitažliví, protože jsou ukázkou toho, že když ještě včera nadělal jeden lumpárny, stejně jako například Pavel, který se podílel na kamenování křesťanů, může zítra ty své hříchy odčinit a dát se na cestu pokání. Je to jednoduché. Nakonec, proč žít pro druhé už zítra, dobrým člověkem se každý může stát i popozítří nebo za dva roky... Vlastně, není kam spěchat. A pěkný den s čistým štítem přeje Artur Kubica.