Petra Štrymplová: Lamentace z husté mlhy

15. únor 2012
Ranní poznámka , Ranní poznámka

Už nějak dlouho je (nejen) v Ostravě ve vzduchu husto. Ale o smogu bohužel není třeba skoro ani mluvit, abyste o něm věděli. Cítíte to, vidíte to, a pokud nemůžete, neutečete. Neštve vás to?

Tak to nejede, referoval mi manžel jednoho mrazivého rána, když se vrátil domů po nezdařeném pokusu vyjet autem za svými denními povinnostmi. Vzápětí pak zmizel opět na parkoviště vydolovat z vozu zamrzlou baterii. Běžný scénář v těchto dnech, řeknete si.

Zrovna teď ale auto nutně nepotřebujeme, a tak se z milé baterky nehroutím. I když vím, že nestartující vůz dokáže zvláště po ránu, kdy musíte dojet do práce, k lékaři a kamkoli jinam, pěkně namíchnout. Ale já, koukajíc z okna na naše nepojízdné vozidlo, si dovolím trochu zafantazírovat. Zavírám oči. Všude kolem jen šedobílá smogová mlha... no, zrovna poměrně reálná představa.

Je tak husto, že z výšky několika pater našeho domu nedohlédnu na žádný z komínů, který běžně z oken vidím. Občas se z toho otráveného oparu vynoří letící pták, tedy pokud vůbec hustota škodlivin dovoluje ptactvu ještě křídla a vzdušné proudy využívat. Černí opeřenci otráveně ťapou po zahradě mateřské školky v naší ulici, kam denně dochází naše starší dcerka. Děti zase dneska nepůjdou ven, vzduch smrdí...

A do této neutěšené atmosféry běžného (nejen) ostravského rána si dovolím představit, že u chcíplých a nestartujících automobilů stojí bezradní a hlavně naštvaní řidiči z celé naší ulice. Nejen baterky to vzdaly. Lidi hromují, lamentují, nadávají, ale jako na znamení zamykají auta a svorně jdou počkat na nejbližší tramvajové či autobusové spojení.

Ano, je to čirá utopie a trochu to zavání, minimálně melou ze strany všech těch naštvaných lidí, co neodjeli kamsi na svých čtyřech kolech. Ale trocha naděje, že už tak otrávený vzduch nezahustí ještě další a další výfuky v tom bezesporu je, co říkáte?

Z mléčně hustých smradlavých dnů v Ostravě jsem otrávená už i já. Netěší mě to bezkyslíkové vězení. Nemůžeme větrat, prádlo sušené venku smrdí a procházky s dětmi předem vzdávám a vyřizujeme jen nejnutnější pochůzky. Zkrátka chtělo by to nějaký pořádný průvan, aby všechny - místní i ty zahraniční - smrádky odfoukl pryč. Jinak to tady nebude k žití. Ani v tom nejhorším snu.

Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.