Petra Štrymplová: Zameťme s úklidem

Nepatřím k těm, kteří se pár týdnů před Vánoci budí ze sna a v hlavě sumírují, co musí ještě všechno stihnout vysmejčit, umýt, vyleštit a vyprášit. Ten neodbytný a pulsující pocit, že nestihnu nikdy dokonale douklízet, než ve svátečním uvítám Ježíška se všemi jeho dary, bohudík nezažívám.

I proto mne nedávno docela pobavilo internetové počteníčko pro všechny ty, kteří se z každoročního předvánočního uklízení dobrovolně hroutí. O čem bylo? V kostce šlo o dobře míněné a s nadhledem udílené rady, aby úklid nebolel. Co, kde a jak takzvaně zašolíchat, aby vaše domácí zázemí vypadalo k světu. Aby vy jste vymetli nejviditelnější špínu a měli z uklízení pocit uspokojení. A zároveň aby se jeden z přemíry nárazového gruntování neodrovnal.

Nechci pochopitelně obhajovat ty, kteří na smeták ani nesáhnou. V neuklízeném pelechu zas tak milo není, a to ani ve všeobjímající vánoční atmosféře. Ale přijde mi vtipné číst o úklidových prioritách, což znamená třeba vytipovat místa a zákoutí, která na své prokouknutí počkají třeba po svátcích nebo dokonce až do jara.

Prý jsme národ nárazových gruntovačů, nikoli pravidelných uklízečů. Možná i proto se řada lidí, kteří se toho úklidového stresu snaží vyvarovat, obrací na profesionály, tedy na úklidové firmy.

Každému podle jeho gusta, chce se říci. Kdo se s hřejivým zadostiučiněním kochá pohledem na vlastnoručně vycíděný domov, ať uklízí. Kdo nechce hnout prstem, aby nerozvířil prach, a raději si uvaří voňavý punč, ať neuklízí. A kdo si zavolá posily anebo uklízí takzvaně ode zlého amen, má vlastně pravdu taky. Já s ohledem na své dvě malé všetečné děti konstatuji, že jakékoli lpění na blýskavé čistotě troskotá na první v běhu snězené sušence či zbrkle rozlitém čaji.

Takže radím: s tím předvánočním gruntováním trochu zameťme... Třeba pod ten pověstný koberec.